Média o nás rok 2019
Média o nás rok 2018 - 2017 - 2016 - 2015 - 2014 - 2013 - 2012 - 2011 - 2010 a starší.
Deník N, 9. prosince 2019 6:12
Důležitější než absolutní částka je samozřejmě srovnání, co si mohli Češi z výdělku v jednotlivých letech koupit. Data Českého statistického úřadu ukazují, že mezi lety 1993 až 2017 rostla reálná mzda očištěná o růst cen s výjimkou krizových let 1998, 2012 a 2013 neustále. Například loni se zvýšila o 5,9 procenta.
Zároveň má ale dlouhodobý růst mezd háček. Zapomínáme totiž na dvě omezení, která nás mohou časem dohnat, upozorňuje analytička výzkumné společnosti Trexima Kateřina Duspivová.
Až klesne ekonomika, bude hlavní mít práci
Jednak připomíná, že v posledních letech šly výdělky nahoru hlavně díky růstu minimální mzdy. Ta průběžně roste od srpna 2013, kdy vláda Bohuslava Sobotky poprvé po více než šesti letech rozhodla o jejím zvýšení. Zatímco na konci roku 2013 činilo měsíční minimum 8500 korun, aktuálně to je 13 350 korun, tedy o 57 procent více.
To se ale může vymstít v době poklesu ekonomiky. Z vyšší mzdy pak budou totiž těžit jen ti, kteří zůstanou zaměstnaní. „Z dat jednoznačně vyplývá, že pracujícím chudým by pomohlo především stabilní, celoroční zaměstnání,“ míní Duspivová.
Problém mohou mít hlavně zaměstnanci ve firmách, které si v době růstu nevytvořily dostatečné rezervy pro kritická období. „Vzhledem k tomu, že se na podobné životní situace nezajišťují dostatečným způsobem ani jednotliví obyvatelé, bych nečekala, že tak budou činit všechny podniky. Dopady zpomalení ekonomiky, nebo dokonce ekonomické krize pak mohou být fatální,“ myslí si Duspivová. Poslední recese v Česku přitom podle ní jasně ukázala, že v první fázi nejhůře zasahuje nejméně kvalifikované, a tedy i nejhůře placené zaměstnance.
Před tím, že příliš vysoké minimum může v době poklesu znamenat pro hůře placené zaměstnance problém, varují i další ekonomové. „Můžeme se podívat do nedávné minulosti, na roky 2009 a 2010. Firmy zasažené globální recesí propouštěly snadno nahraditelné zaměstnance s nižší kvalifikací, zatímco odborníky a specialisty si nechávaly i za cenu ztrát. Během budoucí recese se nebudou chovat jinak,“ věří ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
„Zasáhne to obory napříč ekonomikou, protože firmy budou při poklesu zakázek zvažovat, kolik a jakých zaměstnanců si ponechat,“ dodává prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič. Místo si podle něj udrží jen klíčoví odborníci, ostatní lidi se budou firmy snažit nahradit stroji, případně si tyto zaměstnance budou najímat externě podle aktuální potřeby.
„Minimální mzdy měly velký, hlavně psychologický a burcující vliv,“ shrnuje Burkovič s tím, že lidé získali kuráž říkat si o více peněz. „V posledních dvou letech byla role minimální mzdy zásadní. Odbory využily příznivé ekonomické situace a minimální mzda jim posloužila jako nástroj boje proti levné práci,“ souhlasí Horská. Vláda zase podle ní růstem minimální mzdy získávala u části voličů politické body a zároveň vylepšila příjmy státní kasy, protože spolu s výdělky vzrostly i odvody.
Zapomínáme na odborníky
Stejně tak je podle Duspivové chyba, že zapomínáme na odborníky s vyššími příjmy. Jejich mzdy totiž v uplynulých letech zdaleka nerostly tak rychle jako minimální mzda.
Mezi lety 2017 a 2018 se zákonné minimum zvýšilo o téměř 11 procent, ale například průměrná mzda specialistů v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) stoupla jen o sedm procent a řídícím pracovníkům se výdělek zvýšil v průměru o šest procent. Technici v oblasti ICT si přilepšili průměrně o pět procent, totéž platí pro specialisty v právu, kultuře a sociálních oblastech, tedy například pro podnikové právníky, novináře nebo překladatele.
„Nechtěně jim tak můžeme vysílat signál, že vyšší vzdělání už se u nás nemusí vyplácet tak jako dříve,“ upozorňuje analytička Treximy. Jedním z důvodů, proč se vysoce kvalifikovaným zaměstnancům zvyšují výdělky pomaleji, může být růst zaručené mzdy, která je navázaná na minimální mzdu. Jde o zákonné minimum, které platí pro všechny lépe placené profese.
Zaručená mzda
Jedná se o český „vynález“, jenž se využívá od roku 2007. V podstatě jde o částku, na kterou mají nárok všichni zaměstnanci s výjimkou těch, kteří pracují v platové sféře, a osob, na něž se vztahuje kolektivní smlouva. Zaručená mzda se odvíjí od minimální mzdy a je odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti dané práce do osmi stupňů. Kolika zaměstnanců v Česku se týká, není známo, neexistují k tomu žádná data.
Nejvyšší, osmá kategorie zaručené mzdy u nás momentálně dosahuje 26 700 korun měsíčně, tedy dvojnásobku minimální mzdy. Ve srovnání s loňskou průměrnou mzdou je tato částka o 5168 korun nižší. Ve většině oborů vyšší kategorie vůbec nevymezuje. Například v oblasti dopravy nebo strojírenství a elektrotechniky je nejvyšší povinné minimum stanoveno pátou kategorií zaručené mzdy, která činí 19 850 korun měsíčně.
Pokud tedy bere expert například 30 tisíc korun měsíčně nebo více, zákon jeho šéfa nijak netlačí, aby s tímto výdělkem jakkoliv hýbal. Každá racionálně uvažující firma vypořádá podle Duspivové nejprve zákonné požadavky, v tomto případě tedy přidá primárně všem, kteří se pohybují na úrovni minimální či zaručené mzdy. „Teprve poté může navyšovat mzdu těm, kteří jsou odměňováni lépe,“ uvádí.
„Zatímco výdělky v nižších mzdových tarifech rostly rychleji, na růstu vyšších mezd se šetřilo,“ potvrzuje Horská z Raiffeisenbank. Nedostatek zaměstnanců a s tím spojený tlak na růst produktivity navíc podle ní dopadá hlavně na lépe placené zaměstnance. „Mzda se jim zvyšovala pomaleji než tato produktivita. O část odměny za vyšší výkon tedy přišli,“ kritizuje ekonomka.
Přicházíme tak o výjimečné lidi
Nerovný růst mezd může způsobit demotivaci lépe placených zaměstnanců. Jednak za náročnější práci často nedostanou odpovídající odměnu, zároveň pak mohou mít menší zájem o další kariérní posun. „Vzhledem k růstu odpovědnosti a starosti pro ně nemusí být nijak extra zajímavý, pokud jde o výdělek,“ vysvětluje Horská.
Obecně se to podle ní týká hlavně řídících pracovníků, od mistrů či vedoucích směn až po ředitele. Výsledkem pak může být odchod kvalifikovaných zaměstnanců do zahraničí, kde za svou práci dostanou více peněz. „Odliv reálně probíhá už dlouho, hezky je to vidět na lékařských profesích,“ míní Burkovič, totéž podle něj platí pro techniky nebo IT specialisty. „Stačí mít k odbornosti jazyk. Méně časté je to naopak třeba u právníků a mzdových nebo účetních specialistů, kteří jsou zaměřeni na české zákony,“ doplňuje.
„Často jde o jedince, kteří jsou odvážní, ochotní vystoupit ze své komfortní zóny a zároveň jsou schopni a ochotni respektovat specifika jiných společností,“ shrnuje Duspivová. Nezáleží podle ní jen na tom, jakou profesi tito lidé vykonávají, ale především je třeba vnímat, že Česko přichází o výjimečné odborníky. „S očekávanými změnami v důsledku digitalizace bychom přitom o ně měli pečovat, protože právě oni budou schopni přecházet mezi profesemi stejně tak, jako nyní přechází mezi zeměmi,“ dodává.
Kromě vyšší minimální mzdy má růst výdělků v Česku i další důvody. Burkovič například připomíná všudypřítomný nedostatek pracovní síly, který vede k nutnosti přeplácet nové zaměstnance a zároveň nutí firmy přidávat „starým“ zaměstnancům, aby neodešli jinam. Podle ekonoma finanční skupiny Roklen Dominika Stroukala nesmíme zapomenout ani na dlouhodobě nízké úrokové sazby, a tím pádem rekordně levné půjčky. „Skrze bankovní úvěry se vytváří nové peníze, které se utrácí, což snižuje nezaměstnanost a tlačí na růst mezd,“ tvrdí.
Výdělky v Česku rostou, ale má to dva háčky. Mohou nás dohnat.
Tržní ekonomika v nás za posledních třicet let vytvořila přesvědčení, že výdělky musí neustále růst. To se v Česku skutečně daří. Zatímco v roce 1993 dosahovala průměrná měsíční mzda 5904 korun, o čtvrt století později to podle Českého statistického úřadu bylo 31 868 korun. Meziročně loni stoupla o 2390 korun, neboli o 8,1 procenta.Důležitější než absolutní částka je samozřejmě srovnání, co si mohli Češi z výdělku v jednotlivých letech koupit. Data Českého statistického úřadu ukazují, že mezi lety 1993 až 2017 rostla reálná mzda očištěná o růst cen s výjimkou krizových let 1998, 2012 a 2013 neustále. Například loni se zvýšila o 5,9 procenta.
Zároveň má ale dlouhodobý růst mezd háček. Zapomínáme totiž na dvě omezení, která nás mohou časem dohnat, upozorňuje analytička výzkumné společnosti Trexima Kateřina Duspivová.
Až klesne ekonomika, bude hlavní mít práci
Jednak připomíná, že v posledních letech šly výdělky nahoru hlavně díky růstu minimální mzdy. Ta průběžně roste od srpna 2013, kdy vláda Bohuslava Sobotky poprvé po více než šesti letech rozhodla o jejím zvýšení. Zatímco na konci roku 2013 činilo měsíční minimum 8500 korun, aktuálně to je 13 350 korun, tedy o 57 procent více.
To se ale může vymstít v době poklesu ekonomiky. Z vyšší mzdy pak budou totiž těžit jen ti, kteří zůstanou zaměstnaní. „Z dat jednoznačně vyplývá, že pracujícím chudým by pomohlo především stabilní, celoroční zaměstnání,“ míní Duspivová.
Problém mohou mít hlavně zaměstnanci ve firmách, které si v době růstu nevytvořily dostatečné rezervy pro kritická období. „Vzhledem k tomu, že se na podobné životní situace nezajišťují dostatečným způsobem ani jednotliví obyvatelé, bych nečekala, že tak budou činit všechny podniky. Dopady zpomalení ekonomiky, nebo dokonce ekonomické krize pak mohou být fatální,“ myslí si Duspivová. Poslední recese v Česku přitom podle ní jasně ukázala, že v první fázi nejhůře zasahuje nejméně kvalifikované, a tedy i nejhůře placené zaměstnance.
Před tím, že příliš vysoké minimum může v době poklesu znamenat pro hůře placené zaměstnance problém, varují i další ekonomové. „Můžeme se podívat do nedávné minulosti, na roky 2009 a 2010. Firmy zasažené globální recesí propouštěly snadno nahraditelné zaměstnance s nižší kvalifikací, zatímco odborníky a specialisty si nechávaly i za cenu ztrát. Během budoucí recese se nebudou chovat jinak,“ věří ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
„Zasáhne to obory napříč ekonomikou, protože firmy budou při poklesu zakázek zvažovat, kolik a jakých zaměstnanců si ponechat,“ dodává prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič. Místo si podle něj udrží jen klíčoví odborníci, ostatní lidi se budou firmy snažit nahradit stroji, případně si tyto zaměstnance budou najímat externě podle aktuální potřeby.
„Minimální mzdy měly velký, hlavně psychologický a burcující vliv,“ shrnuje Burkovič s tím, že lidé získali kuráž říkat si o více peněz. „V posledních dvou letech byla role minimální mzdy zásadní. Odbory využily příznivé ekonomické situace a minimální mzda jim posloužila jako nástroj boje proti levné práci,“ souhlasí Horská. Vláda zase podle ní růstem minimální mzdy získávala u části voličů politické body a zároveň vylepšila příjmy státní kasy, protože spolu s výdělky vzrostly i odvody.
Zapomínáme na odborníky
Stejně tak je podle Duspivové chyba, že zapomínáme na odborníky s vyššími příjmy. Jejich mzdy totiž v uplynulých letech zdaleka nerostly tak rychle jako minimální mzda.
Mezi lety 2017 a 2018 se zákonné minimum zvýšilo o téměř 11 procent, ale například průměrná mzda specialistů v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) stoupla jen o sedm procent a řídícím pracovníkům se výdělek zvýšil v průměru o šest procent. Technici v oblasti ICT si přilepšili průměrně o pět procent, totéž platí pro specialisty v právu, kultuře a sociálních oblastech, tedy například pro podnikové právníky, novináře nebo překladatele.
„Nechtěně jim tak můžeme vysílat signál, že vyšší vzdělání už se u nás nemusí vyplácet tak jako dříve,“ upozorňuje analytička Treximy. Jedním z důvodů, proč se vysoce kvalifikovaným zaměstnancům zvyšují výdělky pomaleji, může být růst zaručené mzdy, která je navázaná na minimální mzdu. Jde o zákonné minimum, které platí pro všechny lépe placené profese.
Zaručená mzda
Jedná se o český „vynález“, jenž se využívá od roku 2007. V podstatě jde o částku, na kterou mají nárok všichni zaměstnanci s výjimkou těch, kteří pracují v platové sféře, a osob, na něž se vztahuje kolektivní smlouva. Zaručená mzda se odvíjí od minimální mzdy a je odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti dané práce do osmi stupňů. Kolika zaměstnanců v Česku se týká, není známo, neexistují k tomu žádná data.
Nejvyšší, osmá kategorie zaručené mzdy u nás momentálně dosahuje 26 700 korun měsíčně, tedy dvojnásobku minimální mzdy. Ve srovnání s loňskou průměrnou mzdou je tato částka o 5168 korun nižší. Ve většině oborů vyšší kategorie vůbec nevymezuje. Například v oblasti dopravy nebo strojírenství a elektrotechniky je nejvyšší povinné minimum stanoveno pátou kategorií zaručené mzdy, která činí 19 850 korun měsíčně.
Pokud tedy bere expert například 30 tisíc korun měsíčně nebo více, zákon jeho šéfa nijak netlačí, aby s tímto výdělkem jakkoliv hýbal. Každá racionálně uvažující firma vypořádá podle Duspivové nejprve zákonné požadavky, v tomto případě tedy přidá primárně všem, kteří se pohybují na úrovni minimální či zaručené mzdy. „Teprve poté může navyšovat mzdu těm, kteří jsou odměňováni lépe,“ uvádí.
„Zatímco výdělky v nižších mzdových tarifech rostly rychleji, na růstu vyšších mezd se šetřilo,“ potvrzuje Horská z Raiffeisenbank. Nedostatek zaměstnanců a s tím spojený tlak na růst produktivity navíc podle ní dopadá hlavně na lépe placené zaměstnance. „Mzda se jim zvyšovala pomaleji než tato produktivita. O část odměny za vyšší výkon tedy přišli,“ kritizuje ekonomka.
Přicházíme tak o výjimečné lidi
Nerovný růst mezd může způsobit demotivaci lépe placených zaměstnanců. Jednak za náročnější práci často nedostanou odpovídající odměnu, zároveň pak mohou mít menší zájem o další kariérní posun. „Vzhledem k růstu odpovědnosti a starosti pro ně nemusí být nijak extra zajímavý, pokud jde o výdělek,“ vysvětluje Horská.
Obecně se to podle ní týká hlavně řídících pracovníků, od mistrů či vedoucích směn až po ředitele. Výsledkem pak může být odchod kvalifikovaných zaměstnanců do zahraničí, kde za svou práci dostanou více peněz. „Odliv reálně probíhá už dlouho, hezky je to vidět na lékařských profesích,“ míní Burkovič, totéž podle něj platí pro techniky nebo IT specialisty. „Stačí mít k odbornosti jazyk. Méně časté je to naopak třeba u právníků a mzdových nebo účetních specialistů, kteří jsou zaměřeni na české zákony,“ doplňuje.
„Často jde o jedince, kteří jsou odvážní, ochotní vystoupit ze své komfortní zóny a zároveň jsou schopni a ochotni respektovat specifika jiných společností,“ shrnuje Duspivová. Nezáleží podle ní jen na tom, jakou profesi tito lidé vykonávají, ale především je třeba vnímat, že Česko přichází o výjimečné odborníky. „S očekávanými změnami v důsledku digitalizace bychom přitom o ně měli pečovat, protože právě oni budou schopni přecházet mezi profesemi stejně tak, jako nyní přechází mezi zeměmi,“ dodává.
Kromě vyšší minimální mzdy má růst výdělků v Česku i další důvody. Burkovič například připomíná všudypřítomný nedostatek pracovní síly, který vede k nutnosti přeplácet nové zaměstnance a zároveň nutí firmy přidávat „starým“ zaměstnancům, aby neodešli jinam. Podle ekonoma finanční skupiny Roklen Dominika Stroukala nesmíme zapomenout ani na dlouhodobě nízké úrokové sazby, a tím pádem rekordně levné půjčky. „Skrze bankovní úvěry se vytváří nové peníze, které se utrácí, což snižuje nezaměstnanost a tlačí na růst mezd,“ tvrdí.
Deník N, 30. října 2019 12:09
Zaměstnavatelé a odboráři přitom mají podle ministryně práce a sociálních věcí poslední dva dny na to, aby přišli s nějakým společným návrhem. Pokud se jim to nepovede, chce Maláčová navrhnout na vládě zvýšení minimální mzdy na 14 700 korun. Oznámila to na Twitteru.
Sociální partneři nedošli ke kompromisu ani během pondělního jednání. „Podle mých očekávání jsme shodu nenašli, tudíž je to na rozhodnutí vlády,“ shrnuje předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Zástupci odborů prosazují, aby se hrubá minimální mzda zvýšila o 1650 korun na 15 tisíc korun měsíčně, zatímco Svaz průmyslu a dopravy ji chce zvýšit jen o 700 korun na 14 050 korun za měsíc.
Svaz ve svém výpočtu vychází ze vzorečku, podle něhož by měla minimální mzda vždy činit 44 procent průměrné mzdy z předchozího roku. Aby se minimální mzda počítala podle jasně daného vzorce, prosazuje dlouhodobě. „Aby to nebylo každý rok politické rozhodnutí, na které čekáme do poslední chvíle,“ říká mluvčí svazu Eva Veličková.
Termín Maláčové přitom svaz vážně nebere a počítá s tím, že o minimální mzdě bude jednat dál příští měsíc, například na setkání tripartity 18. listopadu. „Žádné oficiální stanovisko jsme od paní ministryně nedostali. Všimli jsme si toho jen na internetu, kam to napsala,“ tvrdí Veličková.
Podle mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Barbary Hanousek Eckhardové ale „deadline“ platí. „Dva měsíce do konce roku by vláda měla rozhodnout i kvůli pracovnímu trhu a zaměstnavatelům. Kvůli stabilitě a předvídatelnosti,“ sdělila Deníku N. S rozuzlením problému na vládě počítají i odbory. Shodne-li se vláda na částce navrhované Maláčovou, bude podle Středuly na politicích, aby lidem vysvětlili, proč má Česko nižší minimální mzdu než jiné země v Evropě.
S minimální mzdou rostou i ostatní výdělky
Podle expertů oslovených Deníkem N se ale v Česku dají najít firmy, které mají problém už se současnou minimální mzdou. Například ekonom společnosti Akcenta Miroslav Novák zmiňuje podniky ve dřevozpracujícím, oděvním, kožedělném nebo obuvním průmyslu. „Tedy v odvětvích s nízkou přidanou hodnotou, a tím pádem i nižší produktivitou práce, která jsou vysoce citlivá na růst mzdových nákladů,“ shrnuje. „Stejně tak však můžeme v České republice najít firmy, jež by bez problémů ustály i navýšení minimální mzdy v řádu desítek procent a kde za minimální mzdu téměř nikdo nepracuje,“ dodává ovšem.
Že si některé podniky další růst minimální mzdy už teď nemohou dovolit, si myslí i prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič. Firmy totiž podle něj následně musí přidávat všem, nejen zhruba třem procentům nejhůře placených českých zaměstnanců, na které se zákonné minimum vztahuje. „Není to jen o minimální mzdě, ale o zaručených mzdách, které stoupají v závislosti na minimální mzdě také a momentálně se pohybují od 13 350 korun do 26 700 korun,“ vysvětluje s tím, že firmy tak budou muset zvyšovat mzdy plošně.
Ekonom Jiří Šteg v tom, že mzdy vzrostou prakticky všem, vidí naopak pozitivum. Podle něj se tak zvýší i celková poptávka v Česku, což podpoří další hospodářský růst. Šteg považuje společensky nebezpečné, nachází-li se minimální mzda pod 60 procenty mediánu mezd. Tedy hodnoty ukazující, kolik by si vydělal prostřední zaměstnanec, pokud bychom je všechny srovnali do pomyslné řady podle výdělků. „Firma, která si nemůže dovolit vyplácet takovou mzdu, nemá tak jako tak žádnou tržní perspektivu,“ myslí si ekonom.
Zaručená mzda
Jedná se o český „vynález“, jenž se využívá od roku 2007. V podstatě jde o částku, na kterou mají nárok všichni zaměstnanci s výjimkou těch, kteří pracují v platové sféře, a osob, na něž se vztahuje kolektivní smlouva.
Zaručená mzda se odvíjí od minimální mzdy a je odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti dané práce do osmi stupňů. Kolika zaměstnanců v Česku se týká, však není známo, neexistují k tomu žádná data. „Jestliže k tomu nemáme statistiku, neumíme ani vyhodnotit dopad zaručené mzdy na ekonomiku,“ zdůraznila loni v rozhovoru pro Deník N ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Hrozba pro lidi s nízkou kvalifikací
Růst minimální mzdy může podle základní ekonomické teorie způsobit vyšší nezaměstnanost, v učebnicích před tím varují například český profesor a bývalý člen Bankovní rady České národní banky Robert Holman nebo profesor z amerického Harvardu Greg Mankiw.
Podle informací Deníku N přitom někteří dodavatelé v automobilovém průmyslu v posledních měsících už omezili nábor, nebo dokonce začali řešit propouštění. Důvodem je hlavně obava ze zpomalení ekonomiky a poklesu zakázek od zahraničních odběratelů. Pokud poroste minimální a s ní i zaručená mzda, může podle Burkoviče tento vývoj pokračovat. „Zpomalení vidíme už od jara 2019 zejména v automobilovém průmyslu. Buď nenabírají nové kmenové zaměstnance, nebo dokonce ukončují agenturní zaměstnance, kteří jsou propouštěni mezi prvními,“ uvádí. „Rovněž jsme narazili napříč obory a napříč republikou na zakázky, které zahraniční firmy odřekly a české firmy kvůli tomu plánované nábory lidí vůbec nerozjely,“ dodává.
Před podobným rizikem varuje i ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Jestliže dojde k ochlazení ekonomiky a firmám vypadnou zakázky, zbaví se podle ní lidí s minimální kvalifikací. „Ti jsou bohužel z pohledu firmy snadno nahraditelní, zatímco jejich kvalifikované kolegy si podniky snaží udržet i za cenu finančních ztrát,“ zdůvodňuje.
Střízlivěji se na možné ochlazení české ekonomiky dívá ekonom Šteg. „Očekávat zpomalení je zálibou mnoha ekonomů, ale mzdy zdaleka nejsou největším problémem našeho hospodářství,“ tvrdí. V případě, že dojde v automobilovém průmyslu k nějakému propouštění, nebude to podle něj kvůli růstu minimální mzdy, ale spíše za to budou moct strukturální změny spojené s pokračující automatizací a nástupem elektromobilů.
Část ekonomů varuje před zdražováním
Při dlouhodobém růstu minimální mzdy podle Horské řada firem řeší problém, jak stejně rychle zvyšovat produktivitu nekvalifikovaných zaměstnanců, kteří toto minimum pobírají. „Zapracování trvá déle a často ani není cesta, jak zvýšit jejich odbornost. Na růst minimální mzdy tak doplácí kvalifikovanější zaměstnanci, kteří musí zvyšovat svou efektivnost a rozdělit se o svůj příspěvek s ostatními,“ myslí si ekonomka.
Ekonomka Raiffeisenbank zároveň kritizuje, že zvláště firmám závislým na „levné práci“ ukrajuje prudký růst mezd peníze, které by měly investovat do modernizace. „Skokové zvyšování mzdy nedá těmto firmám šanci a čas se proinvestovat k produktivnější výrobě,“ varuje. Podle Štega ale odvětví postavená na „podbízení se levnou pracovní silou“ stejně nemají zářivou budoucnost a ideálně bychom se jich měli zbavit nebo je zmechanizovat či zrobotizovat.
Kromě dalšího omezování náboru poznají běžní spotřebitelé růst minimální a zaručené mzdy i v pokračujícím zdražováním, varují někteří ekonomové. „Už nyní vidíme stoupající ceny skoro všeho. Hlavně zboží a služeb závislých na lidské práci, typicky pohostinství. Stačí se podívat například na ceny běžných obědových menu, většinou jsou už přes stokorunu, bývaly kolem osmdesáti,“ upozorňuje například Burkovič. Stejně tak podle Horské zdražují různé pomocné práce. „Opravit chodník, pomoct s něčím v bytě nebo například úklid už dávno nejsou dostupné služby za pár drobných,“ doplňuje.
Současný stav stále hraje do karet zaměstnancům
Podle Nováka z Akcenty je ale růst výdělků vzhledem k hospodářskému růstu, vyčerpanému trhu práce a nízké nezaměstnanosti pochopitelný. „Důležité je si uvědomit, že současná hospodářská situace i přes zpomalení ekonomiky nahrává v pomyslném mzdovém souboji mezi zaměstnanci a zaměstnavateli zaměstnancům. Výraznější hospodářské zpomalení to zase může obrátit ve prospěch zaměstnavatelů, jako tomu bylo v letech 2010 až 2013,“ dodává Novák.
Argumentem pro růst zákonného minima je podle něj i fakt, že v letech 2006 až 2014 minimální mzda vůbec nerostla. Naopak v posledních šesti letech se v České republice zvyšovala minimální mzda každoročně a z osmi tisíc korun v srpnu 2013 už vzrostla o 67 procent. Pro srovnání, průměrná hrubá měsíční mzda mezi lety 2013 až 2018 stoupla o 27 procent.
V žebříčku Eurostatu 22 zemí EU s minimální mzdou stanovenou zákonem zaujímá Česko spodní místo. Při srovnání minima přepočteného na standard kupní síly (ten zohledňuje rozdílné ceny v jednotlivých zemích) je tuzemská minimální mzda čtvrtá nejnižší v Evropské unii. Vyšší minimum mají aktuálně i Slováci, Maďaři, Poláci, Chorvati či Litevci. Porovnáme-li absolutní částku v eurech, nachází se Česko na šestém místě od konce.
Samotná minimální mzda je důležitá například proto, aby část populace dlouhodobě nezávisela na státu a jeho dávkách. „Chceme-li ve společnosti zachovat sociální smír, měla by jakákoliv práce zajistit člověku slušný výdělek a živobytí. Nikdo, kdo pracuje, by se neměl dostat do finanční a životní nouze, žít na hranici chudoby,“ myslí si ekonomka Horská. Podobný názor zastává Šteg. „Pro stát je nežádoucí, aby se přibližně desetina jeho obyvatelstva pohybovala na hraně chudoby, nehledě na to, že tento fakt je sám o sobě ostudný,“ zdůrazňuje.
Všimli jsme si toho jen na internetu. Firmy neberou vážně lhůtu Maláčové na shodu o minimální mzdě.
Ani dva měsíce před koncem roku firmy v Česku netuší, jak se jim zvýší mzdové náklady. Vláda a sociální partneři se totiž stále ještě neshodli na tom, kolik by v příštím roce měla činit minimální mzda.Zaměstnavatelé a odboráři přitom mají podle ministryně práce a sociálních věcí poslední dva dny na to, aby přišli s nějakým společným návrhem. Pokud se jim to nepovede, chce Maláčová navrhnout na vládě zvýšení minimální mzdy na 14 700 korun. Oznámila to na Twitteru.
Sociální partneři nedošli ke kompromisu ani během pondělního jednání. „Podle mých očekávání jsme shodu nenašli, tudíž je to na rozhodnutí vlády,“ shrnuje předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Zástupci odborů prosazují, aby se hrubá minimální mzda zvýšila o 1650 korun na 15 tisíc korun měsíčně, zatímco Svaz průmyslu a dopravy ji chce zvýšit jen o 700 korun na 14 050 korun za měsíc.
Svaz ve svém výpočtu vychází ze vzorečku, podle něhož by měla minimální mzda vždy činit 44 procent průměrné mzdy z předchozího roku. Aby se minimální mzda počítala podle jasně daného vzorce, prosazuje dlouhodobě. „Aby to nebylo každý rok politické rozhodnutí, na které čekáme do poslední chvíle,“ říká mluvčí svazu Eva Veličková.
Termín Maláčové přitom svaz vážně nebere a počítá s tím, že o minimální mzdě bude jednat dál příští měsíc, například na setkání tripartity 18. listopadu. „Žádné oficiální stanovisko jsme od paní ministryně nedostali. Všimli jsme si toho jen na internetu, kam to napsala,“ tvrdí Veličková.
Podle mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Barbary Hanousek Eckhardové ale „deadline“ platí. „Dva měsíce do konce roku by vláda měla rozhodnout i kvůli pracovnímu trhu a zaměstnavatelům. Kvůli stabilitě a předvídatelnosti,“ sdělila Deníku N. S rozuzlením problému na vládě počítají i odbory. Shodne-li se vláda na částce navrhované Maláčovou, bude podle Středuly na politicích, aby lidem vysvětlili, proč má Česko nižší minimální mzdu než jiné země v Evropě.
S minimální mzdou rostou i ostatní výdělky
Podle expertů oslovených Deníkem N se ale v Česku dají najít firmy, které mají problém už se současnou minimální mzdou. Například ekonom společnosti Akcenta Miroslav Novák zmiňuje podniky ve dřevozpracujícím, oděvním, kožedělném nebo obuvním průmyslu. „Tedy v odvětvích s nízkou přidanou hodnotou, a tím pádem i nižší produktivitou práce, která jsou vysoce citlivá na růst mzdových nákladů,“ shrnuje. „Stejně tak však můžeme v České republice najít firmy, jež by bez problémů ustály i navýšení minimální mzdy v řádu desítek procent a kde za minimální mzdu téměř nikdo nepracuje,“ dodává ovšem.
Že si některé podniky další růst minimální mzdy už teď nemohou dovolit, si myslí i prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič. Firmy totiž podle něj následně musí přidávat všem, nejen zhruba třem procentům nejhůře placených českých zaměstnanců, na které se zákonné minimum vztahuje. „Není to jen o minimální mzdě, ale o zaručených mzdách, které stoupají v závislosti na minimální mzdě také a momentálně se pohybují od 13 350 korun do 26 700 korun,“ vysvětluje s tím, že firmy tak budou muset zvyšovat mzdy plošně.
Ekonom Jiří Šteg v tom, že mzdy vzrostou prakticky všem, vidí naopak pozitivum. Podle něj se tak zvýší i celková poptávka v Česku, což podpoří další hospodářský růst. Šteg považuje společensky nebezpečné, nachází-li se minimální mzda pod 60 procenty mediánu mezd. Tedy hodnoty ukazující, kolik by si vydělal prostřední zaměstnanec, pokud bychom je všechny srovnali do pomyslné řady podle výdělků. „Firma, která si nemůže dovolit vyplácet takovou mzdu, nemá tak jako tak žádnou tržní perspektivu,“ myslí si ekonom.
Zaručená mzda
Jedná se o český „vynález“, jenž se využívá od roku 2007. V podstatě jde o částku, na kterou mají nárok všichni zaměstnanci s výjimkou těch, kteří pracují v platové sféře, a osob, na něž se vztahuje kolektivní smlouva.
Zaručená mzda se odvíjí od minimální mzdy a je odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti dané práce do osmi stupňů. Kolika zaměstnanců v Česku se týká, však není známo, neexistují k tomu žádná data. „Jestliže k tomu nemáme statistiku, neumíme ani vyhodnotit dopad zaručené mzdy na ekonomiku,“ zdůraznila loni v rozhovoru pro Deník N ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Hrozba pro lidi s nízkou kvalifikací
Růst minimální mzdy může podle základní ekonomické teorie způsobit vyšší nezaměstnanost, v učebnicích před tím varují například český profesor a bývalý člen Bankovní rady České národní banky Robert Holman nebo profesor z amerického Harvardu Greg Mankiw.
Podle informací Deníku N přitom někteří dodavatelé v automobilovém průmyslu v posledních měsících už omezili nábor, nebo dokonce začali řešit propouštění. Důvodem je hlavně obava ze zpomalení ekonomiky a poklesu zakázek od zahraničních odběratelů. Pokud poroste minimální a s ní i zaručená mzda, může podle Burkoviče tento vývoj pokračovat. „Zpomalení vidíme už od jara 2019 zejména v automobilovém průmyslu. Buď nenabírají nové kmenové zaměstnance, nebo dokonce ukončují agenturní zaměstnance, kteří jsou propouštěni mezi prvními,“ uvádí. „Rovněž jsme narazili napříč obory a napříč republikou na zakázky, které zahraniční firmy odřekly a české firmy kvůli tomu plánované nábory lidí vůbec nerozjely,“ dodává.
Před podobným rizikem varuje i ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Jestliže dojde k ochlazení ekonomiky a firmám vypadnou zakázky, zbaví se podle ní lidí s minimální kvalifikací. „Ti jsou bohužel z pohledu firmy snadno nahraditelní, zatímco jejich kvalifikované kolegy si podniky snaží udržet i za cenu finančních ztrát,“ zdůvodňuje.
Střízlivěji se na možné ochlazení české ekonomiky dívá ekonom Šteg. „Očekávat zpomalení je zálibou mnoha ekonomů, ale mzdy zdaleka nejsou největším problémem našeho hospodářství,“ tvrdí. V případě, že dojde v automobilovém průmyslu k nějakému propouštění, nebude to podle něj kvůli růstu minimální mzdy, ale spíše za to budou moct strukturální změny spojené s pokračující automatizací a nástupem elektromobilů.
Část ekonomů varuje před zdražováním
Při dlouhodobém růstu minimální mzdy podle Horské řada firem řeší problém, jak stejně rychle zvyšovat produktivitu nekvalifikovaných zaměstnanců, kteří toto minimum pobírají. „Zapracování trvá déle a často ani není cesta, jak zvýšit jejich odbornost. Na růst minimální mzdy tak doplácí kvalifikovanější zaměstnanci, kteří musí zvyšovat svou efektivnost a rozdělit se o svůj příspěvek s ostatními,“ myslí si ekonomka.
Ekonomka Raiffeisenbank zároveň kritizuje, že zvláště firmám závislým na „levné práci“ ukrajuje prudký růst mezd peníze, které by měly investovat do modernizace. „Skokové zvyšování mzdy nedá těmto firmám šanci a čas se proinvestovat k produktivnější výrobě,“ varuje. Podle Štega ale odvětví postavená na „podbízení se levnou pracovní silou“ stejně nemají zářivou budoucnost a ideálně bychom se jich měli zbavit nebo je zmechanizovat či zrobotizovat.
Kromě dalšího omezování náboru poznají běžní spotřebitelé růst minimální a zaručené mzdy i v pokračujícím zdražováním, varují někteří ekonomové. „Už nyní vidíme stoupající ceny skoro všeho. Hlavně zboží a služeb závislých na lidské práci, typicky pohostinství. Stačí se podívat například na ceny běžných obědových menu, většinou jsou už přes stokorunu, bývaly kolem osmdesáti,“ upozorňuje například Burkovič. Stejně tak podle Horské zdražují různé pomocné práce. „Opravit chodník, pomoct s něčím v bytě nebo například úklid už dávno nejsou dostupné služby za pár drobných,“ doplňuje.
Současný stav stále hraje do karet zaměstnancům
Podle Nováka z Akcenty je ale růst výdělků vzhledem k hospodářskému růstu, vyčerpanému trhu práce a nízké nezaměstnanosti pochopitelný. „Důležité je si uvědomit, že současná hospodářská situace i přes zpomalení ekonomiky nahrává v pomyslném mzdovém souboji mezi zaměstnanci a zaměstnavateli zaměstnancům. Výraznější hospodářské zpomalení to zase může obrátit ve prospěch zaměstnavatelů, jako tomu bylo v letech 2010 až 2013,“ dodává Novák.
Argumentem pro růst zákonného minima je podle něj i fakt, že v letech 2006 až 2014 minimální mzda vůbec nerostla. Naopak v posledních šesti letech se v České republice zvyšovala minimální mzda každoročně a z osmi tisíc korun v srpnu 2013 už vzrostla o 67 procent. Pro srovnání, průměrná hrubá měsíční mzda mezi lety 2013 až 2018 stoupla o 27 procent.
V žebříčku Eurostatu 22 zemí EU s minimální mzdou stanovenou zákonem zaujímá Česko spodní místo. Při srovnání minima přepočteného na standard kupní síly (ten zohledňuje rozdílné ceny v jednotlivých zemích) je tuzemská minimální mzda čtvrtá nejnižší v Evropské unii. Vyšší minimum mají aktuálně i Slováci, Maďaři, Poláci, Chorvati či Litevci. Porovnáme-li absolutní částku v eurech, nachází se Česko na šestém místě od konce.
Samotná minimální mzda je důležitá například proto, aby část populace dlouhodobě nezávisela na státu a jeho dávkách. „Chceme-li ve společnosti zachovat sociální smír, měla by jakákoliv práce zajistit člověku slušný výdělek a živobytí. Nikdo, kdo pracuje, by se neměl dostat do finanční a životní nouze, žít na hranici chudoby,“ myslí si ekonomka Horská. Podobný názor zastává Šteg. „Pro stát je nežádoucí, aby se přibližně desetina jeho obyvatelstva pohybovala na hraně chudoby, nehledě na to, že tento fakt je sám o sobě ostudný,“ zdůrazňuje.
TV Seznam, Štrunc!, Praha, úterý 15. října 2019
Bez agenturních zaměstnanců se tuzemská ekonomika neobejde. Aktuálně jich v Česku pracuje až čtvrt milionu denně. Podle prezidenta Asociace pracovních agentur Radovana Burkoviče se ale toto číslo týká jen legálních zaměstnanců. Dalších až 300 tisíc lidí si tu dle jeho odhadu vydělává mimo zákon. Burkovič tvrdí, že sem přes různé finty jezdí hlavně Ukrajinci. Často si třeba vyřídí pracovní povolení v Polsku nebo přijedou jako turisti. Dnešní host Pavla Štrunce se setkal i s tím, že firmy nelegální zahraniční zaměstnance „ukrývají“ uvnitř svých skladů a nenechávají je vyjít ven, kde by mohli čelit problémům. Proč se státu nedaří řešit problematiku agenturních zaměstnanců? A jakou roli v dovážení cizinců za prací hraje mafie?
Česko staví cizinci. Je tu až 300 tisíc ilegálů, některým jde o život, říká Burkovič
Bez agenturních zaměstnanců se tuzemská ekonomika neobejde. Aktuálně jich v Česku pracuje až čtvrt milionu denně. Podle prezidenta Asociace pracovních agentur Radovana Burkoviče se ale toto číslo týká jen legálních zaměstnanců. Dalších až 300 tisíc lidí si tu dle jeho odhadu vydělává mimo zákon. Burkovič tvrdí, že sem přes různé finty jezdí hlavně Ukrajinci. Často si třeba vyřídí pracovní povolení v Polsku nebo přijedou jako turisti. Dnešní host Pavla Štrunce se setkal i s tím, že firmy nelegální zahraniční zaměstnance „ukrývají“ uvnitř svých skladů a nenechávají je vyjít ven, kde by mohli čelit problémům. Proč se státu nedaří řešit problematiku agenturních zaměstnanců? A jakou roli v dovážení cizinců za prací hraje mafie?
• Diskuze
Deník N, 25. září 2019 0:03
Že se některým profesím daří v krizi či recesi lépe, potvrzuje analýza Deníku N. Ta srovnává mzdy v roce 2008, kdy byl na tom český trh práce nejlépe od roku 1997 (míra nezaměstnanosti činila 4,4 procenta), a v roce 2010, kdy celková nezaměstnanost naopak vzrostla na 7,3 procenta, tedy na nejvyšší hodnotu během obou vln tehdejší recese.
Nejvíce si mezi lety 2008 a 2010 přilepšili pomocní montážní dělníci. Podle analytika společnosti LMC Tomáše Ervína Dombrovského nejhůře placená masa lidí musela odejít a v oboru zůstali jen kvalifikovanější a více specializovaní zaměstnanci.
Profese, kterým během recese nejvíce vzrostl výdělek:
Kategorie zaměstnání • Medián mezd v roce 2008 • Medián mezd v roce 2010 • O kolik jim vzrostl výdělek
Pomocný montážní dělník • 12 698 Kč • 17 053 Kč • 34,3 %
Prodavač drogistického zboží a kosmetiky • 14 720 Kč • 17 452 Kč • 18,6 %
Vedoucí pracovník dílčího celku jinde neuvedený • 37 426 Kč • 43 995 Kč • 17,5 %
Odborný pracovník účetnictví a financování • 31 983 Kč • 36 643 Kč • 14,6 %
Zdravotní sestra • 20 658 Kč • 23 431 Kč • 13,4 %
Horník/dělník v uhelných dolech • 29 972 Kč • 33 503 Kč • 11,8 %
Lékař • 34 348 Kč • 38 175 Kč • 11,1 %
Vedoucí pracovník finančního / hospodářského útvaru • 56 997 Kč • 63 259 Kč • 11 %
Dělník pro pěstění a ošetřování lesa • 14 361 Kč • 15 789 Kč • 9,9 %
Lesní školkař • 11 506 Kč • 12 631 Kč • 9,8 %
Zdroj: ISPV, vlastní výpočty
Medián hrubé měsíční mzdy
Tento údaj říká, kolik by si v daném oboru vydělal prostřední zaměstnanec, pokud bychom je všechny seřadili do pomyslné řady podle výdělku, od nejnižšího do nejvyššího. Medián je průkaznější než průměrná mzda, protože je méně zkreslený extrémními hodnotami, hlavně vysokými výdělky malé skupiny pracovníků.
Mezi profesemi, kterým vzrostl výdělek, byli i odborníci v oblasti účtování a financování. Podobné odborné ekonomické profese jsou ve firmách stále potřeba, protože finanční procesy musí běžet i v krizi.
Další skupinou jsou lékaři a zdravotní sestry. Podle ekonomů platí, že v recesi se celkově daří zaměstnancům pracujícím pro stát. „Dále lze zmínit například hasiče, učitele, policisty nebo úřednické pozice, kde je propouštění přece jen složitější a jistota zaměstnání vyšší než v privátní ekonomice,“ uvádí analytik výzkumné společnosti Trexima Marcel Navrátil.
Špatně se nevedlo ani horníkům, kteří se v žebříčku dostali na šesté místo. Během recese se jim podle Dombrovského zvýšily mzdy, protože cena uhlí, zvláště černého, byla právě vysoko a odvětví se dařilo.
Statistiku mohlo vylepšit propouštění
Alespoň o 2,52 procenta, což byla inflace mezi lety 2008 a 2010, se medián mzdy v tomto období zvýšil u téměř poloviny (81 profesí ze 179 srovnávaných).
Podle ekonoma společnosti Roklen Dominika Stroukala mohlo v těchto oborech hrát roli propouštění. „Tím jsou nejvíce ohroženi nekvalifikovaní zaměstnanci s nižšími mzdami. S úbytkem zaměstnanců tak roste průměrná mzda ve zbytku odvětví,“ vysvětluje. Pokud se podíváme na data z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV), ze zmíněných 81 profesí, které si během recese reálně přilepšily, klesl počet zaměstnanců ve 46 případech (tedy v 57 procentech). Například lesních školkařů, jimž vzrostla mzda o téměř deset procent, zůstala v oboru proti roku 2008 jen čtvrtina.
Podobný statistický paradox se podle ředitele Treximy Jaromíra Janoše může projevit i růstem průměrné mzdy v celé zemi. „Pokud firmy propustí nekvalifikované, a tím pádem hůře placené zaměstnance, průměrný výdělek se zvýší, i když těm zbylým nepřidají ani korunu,“ říká.
Janoš navíc upozorňuje, že k růstu mezd mezi lety 2008 a 2009 mohlo v některých případech dojít i čistě díky „vykazovací kázni firem“. „Mohla nastat situace, že nějaký velký respondent v roce 2008 data nedodal, protože už řešil jiné problémy, zatímco následně už je vykázal. A pokud jeho montážní dělníci berou více než v ostatních firmách, mohlo to pohnout s mediánem,“ vysvětluje. Právě velké firmy s více než 250 zaměstnanci ale musí data do ISPV posílat ze zákona.
Hraje roli počet zaměstnanců?
Hodnotit, zda se dané profesi v recesi dařilo, nebo ne, jen podle počtu zaměstnanců však nemůžeme. Někteří lidé si totiž mohli přilepšit i navzdory propouštění v jejich oboru. V některých odvětvích navíc mohl počet zaměstnanců klesnout, protože část lidí odešla do důchodu a nepovedlo se za ně najít adekvátní náhradu. Zvláště u málo kvalifikovaných profesí navíc podle Dombrovského dochází k velké fluktuaci zaměstnanců mezi obory. „Část lidí se tu zcela běžně přelévá mezi segmenty, je zde nejmenší bariéra. Nenabírají se zrovna prodavačky? Jdete do fabriky,“ říká.
Kromě toho se podle Stroukala mohlo u některých profesí stát, že zaměstnavatelé zvyšovali mzdy ne proto, že by se jim dařilo. Ale v podstatě na svůj úkor, jen aby si do budoucna „koupili“ loajalitu schopných zaměstnanců. „V konečném důsledku se jim to může vyplatit,“ míní ekonom.
Podle analytika společnosti LMC Tomáše Ervína Dombrovského navíc platí, že spoustě firem se i během recese daří a výdělky tu dál rostou. „Krize není automatická stopka všeho. Stejně tak platí, že firmy, které předtím neprojedly růst a investovaly do nových technologií nebo do lidí, ustály recesi výrazně lépe. Často si i dál mohly dovolit růst mezd,“ říká.
Dál je zájem o ajťáky a obchodníky
Odborníků na trh práce jsme se zeptali i na další profese, kterým se během krize nebo recese typicky daří a je po nich poptávka.
Jedná se například o obchodníky. „Zvláště v krizi firmy potřebují získávat nové zakázky. Obchodník navíc nepředstavuje pro zaměstnavatele v době krize velkou finanční zátěž, pokud jede na procenta z úspěšného obchodu,“ říká mluvčí personálně-poradenské společnosti Randstad Alžběta Honsová. Tuto zkušenost má z minulé recese i prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič. „Poptávka byla jedině po obchodních zástupcích, kteří by prodali vše, co se navyrábělo, jako by žádná krize nebyla,“ tvrdí. „Odvrácenou stranou je ale fakt, že umět prodat v době, kdy málokdo kupuje, je o mnoho náročnější než v době blahobytu,“ dodává Navrátil z Treximy.
Stejně tak mívají firmy zájem o inženýry kvality. „V krizi, kdy bojují o každou zakázku, si nemohou dovolit žádný problém,“ vysvětluje Honsová. Důležití jsou podle ní i pracovníci služby service desk, kteří obvykle poskytují zaměstnancům a zákazníkům technickou podporu. „Je to prvotní kontakt pro všechny klienty a firma si nemůže dovolit neuspokojit zákazníka,“ zdůrazňuje mluvčí Randstadu.
Špatně na tom podle expertů rozhodně nebudou ani IT specialisté. Po „ajťácích“ je podle Dombrovského obrovská poptávka i v řadě firem, které se bez nich donedávna obešly. „Díky novým technologiím je teď hledají i firmy, které je ještě před deseti lety nepotřebovaly. V podstatě všichni, banky, maloobchodníci, třeba i Tesco,“ říká.
Ve větší míře firmy najímají i krizové manažery, kteří jim mohou pomoct překonat ekonomické problémy. Práce těchto expertů je většinou časově ohraničena, v době růstu se pak podle Dombrovského buď věnují běžné manažerské činnosti, nebo působí v zahraničí. „Rozhodně tu ale nejde o stovky zaměstnanců,“ uvádí.
Kdo jde naopak z kola ven
Obecně ale podle Dombrovského není v Česku mnoho oborů, kde by se během krize nabíralo výrazně více zaměstnanců. Spíše se podle něj ukáže, které profese jsou dlouhodobě extrémně nedostatkové, a o ty bude stále zájem, zatímco jinde se nábor zastaví, nebo dokonce dojde k propouštění.
Podle Janoše z Treximy se firmy v době recese nejčastěji zbavují prvně pozic, které nenesou žádné know-how nebo je lze nahradit roboty či umělou inteligencí. „To se nejvíce týká nekvalifikovaných činností, například zaškolených operátorů nebo manipulačních dělníků ve skladech,“ říká. Řada firem ale během krize či recese šetří i na vrcholových manažerech. „V době poklesu trhu si firma prostě příliš drahého člověka nemůže dovolit, takže si zaměstnavatelé spíše nechávají specialisty,“ zdůvodňuje Honsová.
Stejně tak firmy v době poklesu ekonomiky ruší místa, bez kterých se případně obejdou – propouští například zaměstnance v marketingu nebo odborníky na lidské zdroje. Podle Navrátila z Treximy jsou navíc ohroženější zaměstnanci ve zkušební době nebo se smlouvou na dobu určitou. „Tyto pracovní poměry se často nechají doběhnout a neprodlouží se,“ dodává. V Česku mívají problém i méně kvalifikovaní dělníci, kteří se podílejí na výrobě ve zpracovatelském průmyslu, zvláště v automobilkách a u jejich dodavatelů. Tento sektor je totiž vzhledem k české závislosti na automobilovém průmyslu jakýmkoliv zpomalením ekonomiky postižen nejvíce. „S poklesem dělníků nebo operátorů výroby následně klesá i počet mistrů,“ upozorňuje navíc Honsová.
Krize není automatická stopka pro všechny. Podívejte se, komu přeje pokles ekonomiky.
Německá ekonomika zpomaluje a podobný osud hrozí i Česku. Pokud země spadne do recese, obvykle klesnou mzdy a firmy propustí nadbytečné pracovníky nebo jim zkrátí pracovní dobu, což opět vede k nižším výdělkům. Výjimkou nebylo ani Česko před deseti lety. Přesto se i tehdy našli zaměstnanci, kteří si přilepšili a byl o ně zájem.Že se některým profesím daří v krizi či recesi lépe, potvrzuje analýza Deníku N. Ta srovnává mzdy v roce 2008, kdy byl na tom český trh práce nejlépe od roku 1997 (míra nezaměstnanosti činila 4,4 procenta), a v roce 2010, kdy celková nezaměstnanost naopak vzrostla na 7,3 procenta, tedy na nejvyšší hodnotu během obou vln tehdejší recese.
Nejvíce si mezi lety 2008 a 2010 přilepšili pomocní montážní dělníci. Podle analytika společnosti LMC Tomáše Ervína Dombrovského nejhůře placená masa lidí musela odejít a v oboru zůstali jen kvalifikovanější a více specializovaní zaměstnanci.
Profese, kterým během recese nejvíce vzrostl výdělek:
Kategorie zaměstnání • Medián mezd v roce 2008 • Medián mezd v roce 2010 • O kolik jim vzrostl výdělek
Pomocný montážní dělník • 12 698 Kč • 17 053 Kč • 34,3 %
Prodavač drogistického zboží a kosmetiky • 14 720 Kč • 17 452 Kč • 18,6 %
Vedoucí pracovník dílčího celku jinde neuvedený • 37 426 Kč • 43 995 Kč • 17,5 %
Odborný pracovník účetnictví a financování • 31 983 Kč • 36 643 Kč • 14,6 %
Zdravotní sestra • 20 658 Kč • 23 431 Kč • 13,4 %
Horník/dělník v uhelných dolech • 29 972 Kč • 33 503 Kč • 11,8 %
Lékař • 34 348 Kč • 38 175 Kč • 11,1 %
Vedoucí pracovník finančního / hospodářského útvaru • 56 997 Kč • 63 259 Kč • 11 %
Dělník pro pěstění a ošetřování lesa • 14 361 Kč • 15 789 Kč • 9,9 %
Lesní školkař • 11 506 Kč • 12 631 Kč • 9,8 %
Zdroj: ISPV, vlastní výpočty
Medián hrubé měsíční mzdy
Tento údaj říká, kolik by si v daném oboru vydělal prostřední zaměstnanec, pokud bychom je všechny seřadili do pomyslné řady podle výdělku, od nejnižšího do nejvyššího. Medián je průkaznější než průměrná mzda, protože je méně zkreslený extrémními hodnotami, hlavně vysokými výdělky malé skupiny pracovníků.
Mezi profesemi, kterým vzrostl výdělek, byli i odborníci v oblasti účtování a financování. Podobné odborné ekonomické profese jsou ve firmách stále potřeba, protože finanční procesy musí běžet i v krizi.
Další skupinou jsou lékaři a zdravotní sestry. Podle ekonomů platí, že v recesi se celkově daří zaměstnancům pracujícím pro stát. „Dále lze zmínit například hasiče, učitele, policisty nebo úřednické pozice, kde je propouštění přece jen složitější a jistota zaměstnání vyšší než v privátní ekonomice,“ uvádí analytik výzkumné společnosti Trexima Marcel Navrátil.
Špatně se nevedlo ani horníkům, kteří se v žebříčku dostali na šesté místo. Během recese se jim podle Dombrovského zvýšily mzdy, protože cena uhlí, zvláště černého, byla právě vysoko a odvětví se dařilo.
Statistiku mohlo vylepšit propouštění
Alespoň o 2,52 procenta, což byla inflace mezi lety 2008 a 2010, se medián mzdy v tomto období zvýšil u téměř poloviny (81 profesí ze 179 srovnávaných).
Podle ekonoma společnosti Roklen Dominika Stroukala mohlo v těchto oborech hrát roli propouštění. „Tím jsou nejvíce ohroženi nekvalifikovaní zaměstnanci s nižšími mzdami. S úbytkem zaměstnanců tak roste průměrná mzda ve zbytku odvětví,“ vysvětluje. Pokud se podíváme na data z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV), ze zmíněných 81 profesí, které si během recese reálně přilepšily, klesl počet zaměstnanců ve 46 případech (tedy v 57 procentech). Například lesních školkařů, jimž vzrostla mzda o téměř deset procent, zůstala v oboru proti roku 2008 jen čtvrtina.
Podobný statistický paradox se podle ředitele Treximy Jaromíra Janoše může projevit i růstem průměrné mzdy v celé zemi. „Pokud firmy propustí nekvalifikované, a tím pádem hůře placené zaměstnance, průměrný výdělek se zvýší, i když těm zbylým nepřidají ani korunu,“ říká.
Janoš navíc upozorňuje, že k růstu mezd mezi lety 2008 a 2009 mohlo v některých případech dojít i čistě díky „vykazovací kázni firem“. „Mohla nastat situace, že nějaký velký respondent v roce 2008 data nedodal, protože už řešil jiné problémy, zatímco následně už je vykázal. A pokud jeho montážní dělníci berou více než v ostatních firmách, mohlo to pohnout s mediánem,“ vysvětluje. Právě velké firmy s více než 250 zaměstnanci ale musí data do ISPV posílat ze zákona.
Hraje roli počet zaměstnanců?
Hodnotit, zda se dané profesi v recesi dařilo, nebo ne, jen podle počtu zaměstnanců však nemůžeme. Někteří lidé si totiž mohli přilepšit i navzdory propouštění v jejich oboru. V některých odvětvích navíc mohl počet zaměstnanců klesnout, protože část lidí odešla do důchodu a nepovedlo se za ně najít adekvátní náhradu. Zvláště u málo kvalifikovaných profesí navíc podle Dombrovského dochází k velké fluktuaci zaměstnanců mezi obory. „Část lidí se tu zcela běžně přelévá mezi segmenty, je zde nejmenší bariéra. Nenabírají se zrovna prodavačky? Jdete do fabriky,“ říká.
Kromě toho se podle Stroukala mohlo u některých profesí stát, že zaměstnavatelé zvyšovali mzdy ne proto, že by se jim dařilo. Ale v podstatě na svůj úkor, jen aby si do budoucna „koupili“ loajalitu schopných zaměstnanců. „V konečném důsledku se jim to může vyplatit,“ míní ekonom.
Podle analytika společnosti LMC Tomáše Ervína Dombrovského navíc platí, že spoustě firem se i během recese daří a výdělky tu dál rostou. „Krize není automatická stopka všeho. Stejně tak platí, že firmy, které předtím neprojedly růst a investovaly do nových technologií nebo do lidí, ustály recesi výrazně lépe. Často si i dál mohly dovolit růst mezd,“ říká.
Dál je zájem o ajťáky a obchodníky
Odborníků na trh práce jsme se zeptali i na další profese, kterým se během krize nebo recese typicky daří a je po nich poptávka.
Jedná se například o obchodníky. „Zvláště v krizi firmy potřebují získávat nové zakázky. Obchodník navíc nepředstavuje pro zaměstnavatele v době krize velkou finanční zátěž, pokud jede na procenta z úspěšného obchodu,“ říká mluvčí personálně-poradenské společnosti Randstad Alžběta Honsová. Tuto zkušenost má z minulé recese i prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič. „Poptávka byla jedině po obchodních zástupcích, kteří by prodali vše, co se navyrábělo, jako by žádná krize nebyla,“ tvrdí. „Odvrácenou stranou je ale fakt, že umět prodat v době, kdy málokdo kupuje, je o mnoho náročnější než v době blahobytu,“ dodává Navrátil z Treximy.
Stejně tak mívají firmy zájem o inženýry kvality. „V krizi, kdy bojují o každou zakázku, si nemohou dovolit žádný problém,“ vysvětluje Honsová. Důležití jsou podle ní i pracovníci služby service desk, kteří obvykle poskytují zaměstnancům a zákazníkům technickou podporu. „Je to prvotní kontakt pro všechny klienty a firma si nemůže dovolit neuspokojit zákazníka,“ zdůrazňuje mluvčí Randstadu.
Špatně na tom podle expertů rozhodně nebudou ani IT specialisté. Po „ajťácích“ je podle Dombrovského obrovská poptávka i v řadě firem, které se bez nich donedávna obešly. „Díky novým technologiím je teď hledají i firmy, které je ještě před deseti lety nepotřebovaly. V podstatě všichni, banky, maloobchodníci, třeba i Tesco,“ říká.
Ve větší míře firmy najímají i krizové manažery, kteří jim mohou pomoct překonat ekonomické problémy. Práce těchto expertů je většinou časově ohraničena, v době růstu se pak podle Dombrovského buď věnují běžné manažerské činnosti, nebo působí v zahraničí. „Rozhodně tu ale nejde o stovky zaměstnanců,“ uvádí.
Kdo jde naopak z kola ven
Obecně ale podle Dombrovského není v Česku mnoho oborů, kde by se během krize nabíralo výrazně více zaměstnanců. Spíše se podle něj ukáže, které profese jsou dlouhodobě extrémně nedostatkové, a o ty bude stále zájem, zatímco jinde se nábor zastaví, nebo dokonce dojde k propouštění.
Podle Janoše z Treximy se firmy v době recese nejčastěji zbavují prvně pozic, které nenesou žádné know-how nebo je lze nahradit roboty či umělou inteligencí. „To se nejvíce týká nekvalifikovaných činností, například zaškolených operátorů nebo manipulačních dělníků ve skladech,“ říká. Řada firem ale během krize či recese šetří i na vrcholových manažerech. „V době poklesu trhu si firma prostě příliš drahého člověka nemůže dovolit, takže si zaměstnavatelé spíše nechávají specialisty,“ zdůvodňuje Honsová.
Stejně tak firmy v době poklesu ekonomiky ruší místa, bez kterých se případně obejdou – propouští například zaměstnance v marketingu nebo odborníky na lidské zdroje. Podle Navrátila z Treximy jsou navíc ohroženější zaměstnanci ve zkušební době nebo se smlouvou na dobu určitou. „Tyto pracovní poměry se často nechají doběhnout a neprodlouží se,“ dodává. V Česku mívají problém i méně kvalifikovaní dělníci, kteří se podílejí na výrobě ve zpracovatelském průmyslu, zvláště v automobilkách a u jejich dodavatelů. Tento sektor je totiž vzhledem k české závislosti na automobilovém průmyslu jakýmkoliv zpomalením ekonomiky postižen nejvíce. „S poklesem dělníků nebo operátorů výroby následně klesá i počet mistrů,“ upozorňuje navíc Honsová.
Deník N, 11. června 2019 6:24
Představme si například účetního, který si vybírá mezi dvěma nabídkami práce. V první by mu vzrostla mzda o pětinu a dojížděl by půl hodiny. Ve druhém zaměstnání by si přilepšil o deset procent, ale do kanceláře by to měl jen deset minut. Benefity by v obou případech byly stejné. Z těchto dvou pozic je atraktivnější ta první, spočítala výzkumná společnost Behavio.
Ve své analýze pro pracovní agenturu Grafton Recruitment vyčíslila, co vše je při hledání nového místa zásadní a jakou roli hraje, když se tato kritéria mění. Autoři ve svých výpočtech porovnávají mzdu, dojíždění, benefity a u dělníků typ smlouvy. U každé kategorie zvolili několik možností a ty následně obodovali podle toho, jak jsou atraktivní.
Jakou váhu mají pro „bílé límečky“ při hledání práce mzda a délka dojíždění:
Změna mzdy • Počet bodů
růst o 50 % • 10
růst o 30 % • 8,3
růst o 20 % • 6,8
růst o 10 % • 4,7
beze změny • 3,3
pokles o 10 % • 0.
Délka dojíždění (v jednom směru) • Počet bodů
10 minut • 7,3
20 minut • 6,5
půl hodiny • 6
hodina • 3,5
2 a více hodin • 0.
Body autoři přidělili na základě výzkumu, v němž si účastníci vybírali z různých modelových nabídek práce. „Každá z nich byla jiná, obsahovala jinou mzdu, dojíždění, benefity a typ smlouvy,“ popisuje Lukáš Tóth z Behavia. Lidé se podle něj mezi inzeráty rozhodovali jako ve skutečném světě. „Viděli je vedle sebe popsané a měli si nějaký vybrat. Každý se rozhodoval podle svého, někdo intuicí, někdo si třeba psal plusy a minusy,“ upřesňuje Tóth.
„Počet bodů u každého parametru pak označuje, jak velký vliv měl na rozhodování, to znamená, o kolik zatraktivňoval danou nabídku práce,“ dodává.
Výsledek analýzy tak podle něj odpovídá reálné situaci, kdy si uchazeči vybírají mezi více možnostmi, které nelze porovnat jen podle jednoho kritéria – jeden zaměstnavatel nabízí například flexibilitu, ale stejný výdělek jako nyní, zatímco ve druhé práci by si uchazeč sice finančně polepšil o třetinu, ale za cenu půlhodinového dojíždění a pevné pracovní doby.
To, jak je každá pozice atraktivní, můžeme díky analýze jednoduše zjistit tak, že sečteme body za jednotlivá kritéria a následně porovnáme výsledky.
Práce vzdálená půl hodiny je blízko
Jak u „bílých límečků“, tak u dělníků hraje hlavní roli mzda. Druhým nejdůležitějším faktorem je pro zaměstnance pracující hlavou vzdálenost zaměstnání.
Podle autorů obecně platí, že si lidé cení zaměstnání, které mají velmi blízko od domova – například práce vzdálená maximálně deset minut má pro uchazeče větší cenu než o pětinu vyšší mzda.
„Zdá se, že dojíždění do půl hodiny vnímáme jako blízko. Jakmile je to hodina a déle, atraktivita pracovní pozice prudce klesá,“ předpokládá Tóth. Prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič je dokonce přesvědčený, že pro každého zaměstnance je ideální pracovat v docházkové vzdálenosti, vše ostatní je pro něj časový i finanční výdaj. „Je velký rozdíl strávit zaměstnáním 8,5 hodiny denně a půlhodinu docházkou, tedy 9 z 24 hodin, nebo 11 hodin při dlouhém dojíždění. O riziku pozdního příchodu, závislosti na MHD nebo stavu komunikací nemluvě,“ říká.
Benefity považujeme za samozřejmost
Naprosto okrajovou roli hrají naopak u „bílých límečků“ benefity. Žádný z nich třeba není pro zaměstnance atraktivnější než práce, kam jedna cesta zabere hodinu.
Jakou váhu mají pro „bílé límečky“ při hledání práce benefity:
Benefit • Počet bodů
možnost práce z domova • 2,2
auto i pro soukromé účely • 1,7
flexibilní pracovní doba • 1,3
týden dovolené navíc • 0,7
zdravotní volno • 0,1
příspěvek na vzdělávání • 0.
„Benefity neplní motivační, ale stabilizační roli,“ vysvětluje Hana Kohoutová z poradenské společnosti Trexima, která se analýze trhu práce věnuje. Znamená to, že benefity v první řadě pomáhají udržovat jinak dobře zaplacené zaměstnance. Při hledání práce se ale lidé podle nabídky benefitů nerozhodují, a pokud by některý chyběl, nejspíš by podle Kohoutové kvůli tomu danou práci neodmítli. „A stávající zaměstnanci berou benefity jako samozřejmost, určitě ne jako motivátor, kvůli němuž lépe a více pracují. Spíš by jim vadilo, kdyby o ně přišli,“ dodává.
„Rozhoduje jen jejich výše, například u příspěvku na penzijní nebo životní pojištění,“ myslí si navíc Burkovič. Z toho důvodu se podle něj vyplatí, když je firma vyčíslí – tak, aby zaměstnanec například věděl, že měsíčně dostává stravenky v hodnotě 2100 korun. „Dá se také například říci, že u bílých límečků mají všechny testované benefity nižší vliv na atraktivitu práce než snížení dojíždění ze dvou a více hodin na hodinu,“ doplňuje Tóth.
Kromě výdělků, dojíždění a benefitů vyčíslili autoři u „bílých límečků“ i takzvané demotivátory – tedy faktory, které zaměstnance od dané práce naopak odrazují. Největším z nich je špatný kolektiv, který má podle nich hodnotu minus šest bodů. „Málo firem si uvědomuje, kolik existuje na internetu diskusí, kde se propírají zaměstnavatelé a jejich praktiky. Šéfem blbcem počínaje a nesnesitelnými kolegy, leč pro zaměstnavatele nepostradatelnými, tedy trpěnými, konče,“ uvádí Burkovič.
Podle Kohoutové jde navíc špatný kolektiv často ruku v ruce s tím, že má tým i špatného šéfa. Podobný nadřízený může být například člověk s dobrými organizačními dovednostmi, ale bez dostatečné znalosti oboru. Nebo naopak odborník, který ale neumí řídit lidi. „S kolegy trávíme v životě více času v bdělém stavu než s vlastní rodinou,“ připomíná navíc mluvčí Grafton Recruitment Jitka Součková.
Na druhém místě v žebříčku demotivátorů je vysoká míra stresu (minus 4 body), následuje špatná organizace práce (minus 3 body) – tedy chaos, nebo když například zaměstnanci zjistí, že tutéž práci co oni dělá ve firmě už někdo jiný.
Dělníci chtějí jistotu
U manuálních pracovníků je, stejně jako u „bílých límečků“ při rozhodování o zaměstnání na prvním místě mzda. Druhou nejdůležitější roli hraje typ smlouvy, ta má pro ně větší váhu než práce vzdálená deset minut od domova.
Jakou váhu mají pro dělníky při hledání práce mzda a typ smlouvy:
Změna mzdy • Počet bodů
růst o 20 % • 10
růst o 10 % • 6,3
beze změny • 4,4
pokles o 10 % • 0.
Typ smlouvy • Počet bodů
na neurčito • 9
na dva roky • 2,3
na rok • 0.
Smlouva na dobu neurčitou, která lidem garantuje odstupné a dvouměsíční výpovědní lhůtu, znamená podle Burkoviče důležitou záruku jistoty, která není samozřejmá ani v době rekordně nízké nezaměstnanosti. Z jeho zkušenosti i dnes řada zaměstnavatelů nabízí dělníkům pracovní smlouvu například jen na rok. „A čím menší je člověk odborník a více nahraditelný, tím více si to firmy dovolují,“ tvrdí.
„Zaměstnanci tu mají historickou zkušenost, že před deseti až patnácti lety bylo velmi těžké najít nové zaměstnání a trvalo to dlouho, takže často byli v případě, že o práci přišli, bez peněz,“ vysvětluje Burkovič, proč kladou dělníci na smlouvu větší důraz než na vzdálenost práce nebo jakékoliv benefity.
Jakou váhu mají pro dělníky při hledání práce benefity:
Benefit • Počet bodů
týden dovolené navíc • 3,2
zdravotní volno • 1,2
možnost napracovat si hodiny • 0,6
příspěvek na vzdělávání • 0.
Zdroj všech tabulek: Behavio
Vyšší mzda a půl hodiny dojíždění, nebo stejný výdělek a práce za rohem? Díky průzkumu víme, která nabídka je atraktivnější
Zaměstnanci uvažující o změně místa se rozhodují především podle mzdy. U lidí, kteří pracují hlavou (takzvané „bílé límečky“), je druhým nejdůležitějším faktorem čas dojíždění, u dělníků a jiných manuálních pracovníků zase typ smlouvy.Představme si například účetního, který si vybírá mezi dvěma nabídkami práce. V první by mu vzrostla mzda o pětinu a dojížděl by půl hodiny. Ve druhém zaměstnání by si přilepšil o deset procent, ale do kanceláře by to měl jen deset minut. Benefity by v obou případech byly stejné. Z těchto dvou pozic je atraktivnější ta první, spočítala výzkumná společnost Behavio.
Ve své analýze pro pracovní agenturu Grafton Recruitment vyčíslila, co vše je při hledání nového místa zásadní a jakou roli hraje, když se tato kritéria mění. Autoři ve svých výpočtech porovnávají mzdu, dojíždění, benefity a u dělníků typ smlouvy. U každé kategorie zvolili několik možností a ty následně obodovali podle toho, jak jsou atraktivní.
Jakou váhu mají pro „bílé límečky“ při hledání práce mzda a délka dojíždění:
Změna mzdy • Počet bodů
růst o 50 % • 10
růst o 30 % • 8,3
růst o 20 % • 6,8
růst o 10 % • 4,7
beze změny • 3,3
pokles o 10 % • 0.
Délka dojíždění (v jednom směru) • Počet bodů
10 minut • 7,3
20 minut • 6,5
půl hodiny • 6
hodina • 3,5
2 a více hodin • 0.
Body autoři přidělili na základě výzkumu, v němž si účastníci vybírali z různých modelových nabídek práce. „Každá z nich byla jiná, obsahovala jinou mzdu, dojíždění, benefity a typ smlouvy,“ popisuje Lukáš Tóth z Behavia. Lidé se podle něj mezi inzeráty rozhodovali jako ve skutečném světě. „Viděli je vedle sebe popsané a měli si nějaký vybrat. Každý se rozhodoval podle svého, někdo intuicí, někdo si třeba psal plusy a minusy,“ upřesňuje Tóth.
„Počet bodů u každého parametru pak označuje, jak velký vliv měl na rozhodování, to znamená, o kolik zatraktivňoval danou nabídku práce,“ dodává.
Výsledek analýzy tak podle něj odpovídá reálné situaci, kdy si uchazeči vybírají mezi více možnostmi, které nelze porovnat jen podle jednoho kritéria – jeden zaměstnavatel nabízí například flexibilitu, ale stejný výdělek jako nyní, zatímco ve druhé práci by si uchazeč sice finančně polepšil o třetinu, ale za cenu půlhodinového dojíždění a pevné pracovní doby.
To, jak je každá pozice atraktivní, můžeme díky analýze jednoduše zjistit tak, že sečteme body za jednotlivá kritéria a následně porovnáme výsledky.
Práce vzdálená půl hodiny je blízko
Jak u „bílých límečků“, tak u dělníků hraje hlavní roli mzda. Druhým nejdůležitějším faktorem je pro zaměstnance pracující hlavou vzdálenost zaměstnání.
Podle autorů obecně platí, že si lidé cení zaměstnání, které mají velmi blízko od domova – například práce vzdálená maximálně deset minut má pro uchazeče větší cenu než o pětinu vyšší mzda.
„Zdá se, že dojíždění do půl hodiny vnímáme jako blízko. Jakmile je to hodina a déle, atraktivita pracovní pozice prudce klesá,“ předpokládá Tóth. Prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič je dokonce přesvědčený, že pro každého zaměstnance je ideální pracovat v docházkové vzdálenosti, vše ostatní je pro něj časový i finanční výdaj. „Je velký rozdíl strávit zaměstnáním 8,5 hodiny denně a půlhodinu docházkou, tedy 9 z 24 hodin, nebo 11 hodin při dlouhém dojíždění. O riziku pozdního příchodu, závislosti na MHD nebo stavu komunikací nemluvě,“ říká.
Benefity považujeme za samozřejmost
Naprosto okrajovou roli hrají naopak u „bílých límečků“ benefity. Žádný z nich třeba není pro zaměstnance atraktivnější než práce, kam jedna cesta zabere hodinu.
Jakou váhu mají pro „bílé límečky“ při hledání práce benefity:
Benefit • Počet bodů
možnost práce z domova • 2,2
auto i pro soukromé účely • 1,7
flexibilní pracovní doba • 1,3
týden dovolené navíc • 0,7
zdravotní volno • 0,1
příspěvek na vzdělávání • 0.
„Benefity neplní motivační, ale stabilizační roli,“ vysvětluje Hana Kohoutová z poradenské společnosti Trexima, která se analýze trhu práce věnuje. Znamená to, že benefity v první řadě pomáhají udržovat jinak dobře zaplacené zaměstnance. Při hledání práce se ale lidé podle nabídky benefitů nerozhodují, a pokud by některý chyběl, nejspíš by podle Kohoutové kvůli tomu danou práci neodmítli. „A stávající zaměstnanci berou benefity jako samozřejmost, určitě ne jako motivátor, kvůli němuž lépe a více pracují. Spíš by jim vadilo, kdyby o ně přišli,“ dodává.
„Rozhoduje jen jejich výše, například u příspěvku na penzijní nebo životní pojištění,“ myslí si navíc Burkovič. Z toho důvodu se podle něj vyplatí, když je firma vyčíslí – tak, aby zaměstnanec například věděl, že měsíčně dostává stravenky v hodnotě 2100 korun. „Dá se také například říci, že u bílých límečků mají všechny testované benefity nižší vliv na atraktivitu práce než snížení dojíždění ze dvou a více hodin na hodinu,“ doplňuje Tóth.
Kromě výdělků, dojíždění a benefitů vyčíslili autoři u „bílých límečků“ i takzvané demotivátory – tedy faktory, které zaměstnance od dané práce naopak odrazují. Největším z nich je špatný kolektiv, který má podle nich hodnotu minus šest bodů. „Málo firem si uvědomuje, kolik existuje na internetu diskusí, kde se propírají zaměstnavatelé a jejich praktiky. Šéfem blbcem počínaje a nesnesitelnými kolegy, leč pro zaměstnavatele nepostradatelnými, tedy trpěnými, konče,“ uvádí Burkovič.
Podle Kohoutové jde navíc špatný kolektiv často ruku v ruce s tím, že má tým i špatného šéfa. Podobný nadřízený může být například člověk s dobrými organizačními dovednostmi, ale bez dostatečné znalosti oboru. Nebo naopak odborník, který ale neumí řídit lidi. „S kolegy trávíme v životě více času v bdělém stavu než s vlastní rodinou,“ připomíná navíc mluvčí Grafton Recruitment Jitka Součková.
Na druhém místě v žebříčku demotivátorů je vysoká míra stresu (minus 4 body), následuje špatná organizace práce (minus 3 body) – tedy chaos, nebo když například zaměstnanci zjistí, že tutéž práci co oni dělá ve firmě už někdo jiný.
Dělníci chtějí jistotu
U manuálních pracovníků je, stejně jako u „bílých límečků“ při rozhodování o zaměstnání na prvním místě mzda. Druhou nejdůležitější roli hraje typ smlouvy, ta má pro ně větší váhu než práce vzdálená deset minut od domova.
Jakou váhu mají pro dělníky při hledání práce mzda a typ smlouvy:
Změna mzdy • Počet bodů
růst o 20 % • 10
růst o 10 % • 6,3
beze změny • 4,4
pokles o 10 % • 0.
Typ smlouvy • Počet bodů
na neurčito • 9
na dva roky • 2,3
na rok • 0.
Smlouva na dobu neurčitou, která lidem garantuje odstupné a dvouměsíční výpovědní lhůtu, znamená podle Burkoviče důležitou záruku jistoty, která není samozřejmá ani v době rekordně nízké nezaměstnanosti. Z jeho zkušenosti i dnes řada zaměstnavatelů nabízí dělníkům pracovní smlouvu například jen na rok. „A čím menší je člověk odborník a více nahraditelný, tím více si to firmy dovolují,“ tvrdí.
„Zaměstnanci tu mají historickou zkušenost, že před deseti až patnácti lety bylo velmi těžké najít nové zaměstnání a trvalo to dlouho, takže často byli v případě, že o práci přišli, bez peněz,“ vysvětluje Burkovič, proč kladou dělníci na smlouvu větší důraz než na vzdálenost práce nebo jakékoliv benefity.
Jakou váhu mají pro dělníky při hledání práce benefity:
Benefit • Počet bodů
týden dovolené navíc • 3,2
zdravotní volno • 1,2
možnost napracovat si hodiny • 0,6
příspěvek na vzdělávání • 0.
Zdroj všech tabulek: Behavio
Deník N, 30. dubna 2019 6:30
Přímo minimální mzdu berou jen zhruba tři procenta zaměstnanců, takže tento růst výdělků podniky nijak významně nezasáhne. Na minimální mzdu je ale navázaná zaručená mzda, která musí v případě zákonného minima růst také. Neexistuje žádný přehled, kolika zaměstnanců v ČR se tato zaručená mzda týká, podle odborníků jich bude ale výrazně více než v případě minimální mzdy. Příliš vysoký růst zaručené mzdy už tedy podle nich může být pro firmy problém.
Doháníme průměr EU
Aby od roku 2020 hrubá měsíční minimální mzda vzrostla ze současných 13 350 na 15 tisíc korun – tedy o více než 12 procent –, požaduje Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). „Pracovat se má vyplácet. Návrh, který předkládáme, firmy v České republice bez problému zvládnou,“ prohlásil začátkem dubna předseda organizace Josef Středula.
S tím, že si růst mezd včetně té minimální můžeme dovolit, souhlasí i ekonom Jiří Šteg. Minimální mzda by se podle něj při současné úrovní cen a výdělků v Česku měla pohybovat zhruba na 45 až 50 procentech průměrné mzdy. Aktuálně jde přitom jen o 40 procent, přičemž průměrná hodnota v EU se pohybuje okolo 44 procent. Šteg odkazuje i na data Eurostatu, podle kterých se u nás hodnota vyplacených mezd podílí na hrubém domácím produktu 32 procenty, zatímco v Rakousku je to 40 procent a například v Dánsku 48 procent. Ekonom zároveň nevidí žádné odvětví, ve kterém by růst minimální mzdy představoval osudový problém. „Pokud se takové přece jen objeví, pak je prostě neperspektivní,“ říká.
Že česká ekonomika vzhledem k současné situaci na trhu práce, která se vyznačuje nedostatkem kvalifikovaných lidí, růst minimální mzdy na 15 tisíc korun měsíčně utáhne, si myslí i ekonom finanční skupiny Roklen Dominik Stroukal. Podmínkou podle něj je, aby si Česko zachovalo pružný zákoník práce, díky němuž bude pro firmy relativně snadné nabrat či vyhodit lidi. Aktuálně je český pracovní trh čtvrtým nejpružnějším v EU – mimo jiné právě díky poměrně benevolentním pravidlům, pokud jde o propouštění zaměstnanců.
Jak se minimální mzda v posledních 15 letech změnila:
leden 2004 • 6 700 Kč
leden 2005 • 7 185 Kč
leden 2006 • 7 570 Kč
červenec 2006 • 7 955 Kč
leden 2007 • 8 000 Kč
srpen 2013 • 8 500 Kč
leden 2015 • 9 200 Kč
leden 2016 • 9 900 Kč
leden 2017 • 11 000 Kč
leden 2018 • 12 200 Kč
leden 2019 • 13 350 Kč
Zdroj: MPSV
„Nepřiměřený růst může firmám ublížit“
Kritičtější je ke zvýšení zákonného minima na 15 tisíc korun měsíčně ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Dvouciferný nárůst považuje za těžko ospravedlnitelný, protože naše hospodářství roste pomaleji než v předchozích letech a firmám už tolik nepřibývají zakázky.
V podobné situaci podle ní může „vražedný“ růst nákladů urychlit úpadek firem. „Pokud by se to týkalo jen podniků, které jsou závislé na levné práci a nízké přidané hodnotě, ekonomice by to ve výsledku spíše pomohlo. Nekonkurenceschopné firmy by zanikly a uvolnily by pracovní sílu těm úspěšným,“ uvádí Horská. V okamžiku, kdy ekonomika ochlazuje, však příliš rychlý růst mzdových nákladů může zasáhnout i výkonné podniky, varuje. „Navíc ukrajují firmám prostředky pro investice na výzkum a rozvoj firmy,“ dodává.
Pokud se minimální mzda skutečně zvýší tak, jak navrhuje Středula, nejlépe se s jejím růstem vyrovná průmysl. Konkrétně firmy, které mohou automatizovat a robotizovat. „Nahradí nenáročnou rutinní manuální práci stroji, jejichž chybovost a zmetkovost je mizivá,“ předpokládá Horská.
Teorie z učebnic patří do zoo
Podle základní ekonomické teorie může vést růst minimální mzdy k vyšší nezaměstnanosti. „Příčinou nedobrovolné nezaměstnanosti se může stát i uzákoněná minimální mzda,“ píše například autor české učebnice Ekonomie Robert Holman. Profesor na Harvardu Greg Mankiw také zmiňuje, že příliš vysoká minimální mzda může zasáhnout hlavně absolventy a mladé zaměstnance, kterým zatím chybí potřebné pracovní zkušenosti. „Ukazuje se, že růst minimální mzdy o desetinu snižuje zaměstnanost mladých o jedno až tři procenta,“ uvádí ve své publikaci Macroeconomics.
„Ekonomická teorie hovoří o tom, že minimální mzda v ekonomice je škodlivá v případě, že je vyšší než takzvaná rovnovážná mzda na konkrétním dílčím trhu práce, například u pracovníků úklidu,“ uvádí analytička Hospodářské komory Karina Kubelková. Problém ale je, že zmíněný rovnovážný výdělek není možné zjistit.
Podle Štega tedy podobně nekompletní teorie nemá nic společného s realitou a patří nanejvýš do zoo. Zdůrazňuje, že pokud jde o Evropskou unii, neví o žádných problémech, které by zvyšování minimální mzdy kdy způsobilo „Pokud někde ve světě její nárůst rozkolísal ekonomiku, pak byl pouze příslovečnou poslední kapkou, kterou přetekl pohár naplněný jinými problémy, například nízkou kapitálovou vybaveností, surovinovými problémy, obecnou závislostí na vnějším vývoji, rozpadem právního systému nebo korupcí,“ dodává.
Totéž říká ekonom think-tanku IDEA Štěpán Jurajda. Ekonomický výzkum nijak nenasvědčuje tomu, že by minimální mzda jinde v EU či OECD nějak výrazně ovlivnila zaměstnanost, a stejný výsledek platí podle Jurajdy i pro Českou republiku.
Minimum nyní roste pravidelně
V posledních pěti letech se v ČR zvyšuje minimální mzda každoročně a z 8 tisíc korun v srpnu 2013 už vzrostla o 67 procent. Podle Stroukala zatím tento vývoj dopadl na zaměstnanost minimálně. „Zejména proto, že v posledních letech ekonomika díky nízkým úrokovým sazbám rostla vysokým tempem, nezaměstnanost byla minimální a významně rostly mzdy samy o sobě,“ upozorňuje. Podle údajů v Informačním systému o průměrném výdělku byla loňská průměrná hrubá měsíční mzda v ČR o 27 procent vyšší než v roce 2013.
Podle prezidenta Asociace pracovních agentur Radovana Burkoviče jsou však dopady vysoké minimální mzdy ve firmách vidět už teď. „Vyřazujeme z trhu práce lidi, kteří by sice brali nízkou mzdu za nízko kvalifikovanou činnost, ale měli by zaměstnání,“ říká. Patrné je to z jeho zkušenosti například u brigádníků. Cena za pomocné práce podle něj vzrostla už natolik, že se některé firmy snaží brigádníky raději nemít.
Zboží i služby mohou zdražit
Vyšší minimální mzda může vést i ke zdražování, pokud firmy začnou kompenzovat vyšší náklady na mzdy tím, že zvýší ceny svého zboží či služeb.
Zdražení obecně hrozí u zboží a služeb, které vyrábějí nebo poskytují nízkopříjmoví zaměstnanci, říká Jurajda. Může jít podle něj například o restaurace.
„Ke zdražování by mohlo dojít především ve službách, kde je podíl nízkokvalifikované práce největší,“ dodává analytička Kubelková. Jako příklad uvádí opravy a stavební práce v domácnostech, úklidové a ubytovací služby nebo závodní stravování.
Stroukal z Roklenu ale míní, že s vyšší mzdou vzroste zaměstnancům i kupní síla, která zvládne podobné zdražení vykrýt. Totéž si myslí i Šteg. „Žádný znatelný dopad to pro spotřebitele nepřinese. Nárůst kupní síly obyvatelstva v posledních letech by bez problémů pokryl i případné zanedbatelné zvýšení cen,“ předpokládá.
Minimum ovlivňuje i další zaměstnance
Jak Stroukal, tak Horská vidí problém spíše v zaručené mzdě, která se odvíjí od té minimální. Jedná se v podstatě o několik dalších kategorií minimální mzdy pro lépe placené profese. Podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce je zaručená mzda odstupňovaná do celkem osmi stupňů.
Pokud vzroste zákonné minimum, musí jít nahoru i zaručená mzda. A ta se už týká podstatně větší skupiny zaměstnanců. Podle zákoníku práce platí pro všechny s výjimkou zaměstnanců v platové sféře a osob, na které se vztahuje kolektivní smlouva. „Minimální mzdu bere v České republice jen kolem čtyř procent zaměstnanců, takže to pro zaměstnavatele nemusí být citelný náklad. Vyšší zaručená mzda by už ale významným nákladem být mohla,“ předpokládá Stroukal.
Vzhledem k tomu, že se zvýšením minimální mzdy je třeba odstupňovat i ostatní výdělky ve firmě, jsou podle Kubelkové z Hospodářské komory ČR dopady růstu zákonného minima mnohem širší, než se na první pohled může zdát.
Žádná statistika, kolik zaměstnanců se nachází právě na hranici své zaručené mzdy, přitom v ČR neexistuje. „Těžko tedy stanovit, jaká hodnota minimální mzdy je pro všechny podnikatele v příštím roce snesitelná,“ říká Kubelková.
Dopady uvidíme, až se ekonomice přestane dařit
Většina oslovených odborníků také upozorňuje, že příliš vysoká minimální (a s ní zaručená) mzda může na zaměstnanost dopadnout až ve chvíli, kdy ekonomika skutečně zpomalí nebo se dostane do recese. Jakmile k tomu dojde, míra nezaměstnanosti podle Stroukala vzroste a „karty na trhu práce“ se mohou obrátit. „Nyní stojí firmy fronty na zaměstnance, pokud by ale začali opět stát lidé fronty na zaměstnání, potom by se vyšší minimální mzda dotkla zejména těch nejzranitelnějších,“ uvádí. Na mysli má hlavně všechny, kteří ve své kategorii berou nejnižší mzdy, dále třeba zaměstnance bez praxe.
„Pořád totiž platí, že minimální mzda není příkaz zaměstnávat za danou mzdu, ale zákaz zaměstnat kohokoliv, kdo nedokáže firmě vydělat více než určitou částku,“ připomíná.
Podle Burkoviče z Asociace pracovních agentur může ve chvíli, kdy ekonomika přestane růst, nastat dokonce podobný scénář jako například během finanční krize před deseti lety. „První odpadnou z firem krátkodobí brigádníci. Po nich agenturní zaměstnanci s několika měsíčními smlouvami. Následně služebně nejmladší zaměstnanci a ti ve zkušební době. Po nich nejméně zkušení či nejméně produktivní zaměstnanci. Pak dojde i na ty ostatní, kteří si myslí, že to mají jisté až do důchodu,“ varuje.
Dodává, že žádná firma nemá tiskárnu na peníze, takže se musí vždy se zaměstnanci podělit o ty peníze, které má. „Když jich bude méně a kvůli minimální a zaručené mzdě nepůjde snížit mzdu o kousek všem, půjde někdo z kola ven, aby zbylo na mzdy ostatních,“ dodává.
„Je nepochybně možné, že některé, obzvláště malé a málo produktivní firmy budou rušit pracovní místa,“ připouští Jurajda. Zároveň ale nevylučuje, že velké firmy zvládnou tyto propuštěné lidi bez problému absorbovat.
Vyšší minimální mzdu firmy zatím utáhnou. Ale až klesne ekonomika, nejméně výkonní zaměstnanci půjdou z kola ven.
Zvýšit minimální mzdu na 15 tisíc korun měsíčně si pořád ještě dovolit můžeme, přestože česká ekonomika zpomaluje. Zároveň ale hrozí, že pokud se dostaneme do recese, budou kvůli tomu firmy muset propouštět, říká většina ekonomů, které Deník N oslovil.Přímo minimální mzdu berou jen zhruba tři procenta zaměstnanců, takže tento růst výdělků podniky nijak významně nezasáhne. Na minimální mzdu je ale navázaná zaručená mzda, která musí v případě zákonného minima růst také. Neexistuje žádný přehled, kolika zaměstnanců v ČR se tato zaručená mzda týká, podle odborníků jich bude ale výrazně více než v případě minimální mzdy. Příliš vysoký růst zaručené mzdy už tedy podle nich může být pro firmy problém.
Doháníme průměr EU
Aby od roku 2020 hrubá měsíční minimální mzda vzrostla ze současných 13 350 na 15 tisíc korun – tedy o více než 12 procent –, požaduje Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). „Pracovat se má vyplácet. Návrh, který předkládáme, firmy v České republice bez problému zvládnou,“ prohlásil začátkem dubna předseda organizace Josef Středula.
S tím, že si růst mezd včetně té minimální můžeme dovolit, souhlasí i ekonom Jiří Šteg. Minimální mzda by se podle něj při současné úrovní cen a výdělků v Česku měla pohybovat zhruba na 45 až 50 procentech průměrné mzdy. Aktuálně jde přitom jen o 40 procent, přičemž průměrná hodnota v EU se pohybuje okolo 44 procent. Šteg odkazuje i na data Eurostatu, podle kterých se u nás hodnota vyplacených mezd podílí na hrubém domácím produktu 32 procenty, zatímco v Rakousku je to 40 procent a například v Dánsku 48 procent. Ekonom zároveň nevidí žádné odvětví, ve kterém by růst minimální mzdy představoval osudový problém. „Pokud se takové přece jen objeví, pak je prostě neperspektivní,“ říká.
Že česká ekonomika vzhledem k současné situaci na trhu práce, která se vyznačuje nedostatkem kvalifikovaných lidí, růst minimální mzdy na 15 tisíc korun měsíčně utáhne, si myslí i ekonom finanční skupiny Roklen Dominik Stroukal. Podmínkou podle něj je, aby si Česko zachovalo pružný zákoník práce, díky němuž bude pro firmy relativně snadné nabrat či vyhodit lidi. Aktuálně je český pracovní trh čtvrtým nejpružnějším v EU – mimo jiné právě díky poměrně benevolentním pravidlům, pokud jde o propouštění zaměstnanců.
Jak se minimální mzda v posledních 15 letech změnila:
leden 2004 • 6 700 Kč
leden 2005 • 7 185 Kč
leden 2006 • 7 570 Kč
červenec 2006 • 7 955 Kč
leden 2007 • 8 000 Kč
srpen 2013 • 8 500 Kč
leden 2015 • 9 200 Kč
leden 2016 • 9 900 Kč
leden 2017 • 11 000 Kč
leden 2018 • 12 200 Kč
leden 2019 • 13 350 Kč
Zdroj: MPSV
„Nepřiměřený růst může firmám ublížit“
Kritičtější je ke zvýšení zákonného minima na 15 tisíc korun měsíčně ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Dvouciferný nárůst považuje za těžko ospravedlnitelný, protože naše hospodářství roste pomaleji než v předchozích letech a firmám už tolik nepřibývají zakázky.
V podobné situaci podle ní může „vražedný“ růst nákladů urychlit úpadek firem. „Pokud by se to týkalo jen podniků, které jsou závislé na levné práci a nízké přidané hodnotě, ekonomice by to ve výsledku spíše pomohlo. Nekonkurenceschopné firmy by zanikly a uvolnily by pracovní sílu těm úspěšným,“ uvádí Horská. V okamžiku, kdy ekonomika ochlazuje, však příliš rychlý růst mzdových nákladů může zasáhnout i výkonné podniky, varuje. „Navíc ukrajují firmám prostředky pro investice na výzkum a rozvoj firmy,“ dodává.
Pokud se minimální mzda skutečně zvýší tak, jak navrhuje Středula, nejlépe se s jejím růstem vyrovná průmysl. Konkrétně firmy, které mohou automatizovat a robotizovat. „Nahradí nenáročnou rutinní manuální práci stroji, jejichž chybovost a zmetkovost je mizivá,“ předpokládá Horská.
Teorie z učebnic patří do zoo
Podle základní ekonomické teorie může vést růst minimální mzdy k vyšší nezaměstnanosti. „Příčinou nedobrovolné nezaměstnanosti se může stát i uzákoněná minimální mzda,“ píše například autor české učebnice Ekonomie Robert Holman. Profesor na Harvardu Greg Mankiw také zmiňuje, že příliš vysoká minimální mzda může zasáhnout hlavně absolventy a mladé zaměstnance, kterým zatím chybí potřebné pracovní zkušenosti. „Ukazuje se, že růst minimální mzdy o desetinu snižuje zaměstnanost mladých o jedno až tři procenta,“ uvádí ve své publikaci Macroeconomics.
„Ekonomická teorie hovoří o tom, že minimální mzda v ekonomice je škodlivá v případě, že je vyšší než takzvaná rovnovážná mzda na konkrétním dílčím trhu práce, například u pracovníků úklidu,“ uvádí analytička Hospodářské komory Karina Kubelková. Problém ale je, že zmíněný rovnovážný výdělek není možné zjistit.
Podle Štega tedy podobně nekompletní teorie nemá nic společného s realitou a patří nanejvýš do zoo. Zdůrazňuje, že pokud jde o Evropskou unii, neví o žádných problémech, které by zvyšování minimální mzdy kdy způsobilo „Pokud někde ve světě její nárůst rozkolísal ekonomiku, pak byl pouze příslovečnou poslední kapkou, kterou přetekl pohár naplněný jinými problémy, například nízkou kapitálovou vybaveností, surovinovými problémy, obecnou závislostí na vnějším vývoji, rozpadem právního systému nebo korupcí,“ dodává.
Totéž říká ekonom think-tanku IDEA Štěpán Jurajda. Ekonomický výzkum nijak nenasvědčuje tomu, že by minimální mzda jinde v EU či OECD nějak výrazně ovlivnila zaměstnanost, a stejný výsledek platí podle Jurajdy i pro Českou republiku.
Minimum nyní roste pravidelně
V posledních pěti letech se v ČR zvyšuje minimální mzda každoročně a z 8 tisíc korun v srpnu 2013 už vzrostla o 67 procent. Podle Stroukala zatím tento vývoj dopadl na zaměstnanost minimálně. „Zejména proto, že v posledních letech ekonomika díky nízkým úrokovým sazbám rostla vysokým tempem, nezaměstnanost byla minimální a významně rostly mzdy samy o sobě,“ upozorňuje. Podle údajů v Informačním systému o průměrném výdělku byla loňská průměrná hrubá měsíční mzda v ČR o 27 procent vyšší než v roce 2013.
Podle prezidenta Asociace pracovních agentur Radovana Burkoviče jsou však dopady vysoké minimální mzdy ve firmách vidět už teď. „Vyřazujeme z trhu práce lidi, kteří by sice brali nízkou mzdu za nízko kvalifikovanou činnost, ale měli by zaměstnání,“ říká. Patrné je to z jeho zkušenosti například u brigádníků. Cena za pomocné práce podle něj vzrostla už natolik, že se některé firmy snaží brigádníky raději nemít.
Zboží i služby mohou zdražit
Vyšší minimální mzda může vést i ke zdražování, pokud firmy začnou kompenzovat vyšší náklady na mzdy tím, že zvýší ceny svého zboží či služeb.
Zdražení obecně hrozí u zboží a služeb, které vyrábějí nebo poskytují nízkopříjmoví zaměstnanci, říká Jurajda. Může jít podle něj například o restaurace.
„Ke zdražování by mohlo dojít především ve službách, kde je podíl nízkokvalifikované práce největší,“ dodává analytička Kubelková. Jako příklad uvádí opravy a stavební práce v domácnostech, úklidové a ubytovací služby nebo závodní stravování.
Stroukal z Roklenu ale míní, že s vyšší mzdou vzroste zaměstnancům i kupní síla, která zvládne podobné zdražení vykrýt. Totéž si myslí i Šteg. „Žádný znatelný dopad to pro spotřebitele nepřinese. Nárůst kupní síly obyvatelstva v posledních letech by bez problémů pokryl i případné zanedbatelné zvýšení cen,“ předpokládá.
Minimum ovlivňuje i další zaměstnance
Jak Stroukal, tak Horská vidí problém spíše v zaručené mzdě, která se odvíjí od té minimální. Jedná se v podstatě o několik dalších kategorií minimální mzdy pro lépe placené profese. Podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce je zaručená mzda odstupňovaná do celkem osmi stupňů.
Pokud vzroste zákonné minimum, musí jít nahoru i zaručená mzda. A ta se už týká podstatně větší skupiny zaměstnanců. Podle zákoníku práce platí pro všechny s výjimkou zaměstnanců v platové sféře a osob, na které se vztahuje kolektivní smlouva. „Minimální mzdu bere v České republice jen kolem čtyř procent zaměstnanců, takže to pro zaměstnavatele nemusí být citelný náklad. Vyšší zaručená mzda by už ale významným nákladem být mohla,“ předpokládá Stroukal.
Vzhledem k tomu, že se zvýšením minimální mzdy je třeba odstupňovat i ostatní výdělky ve firmě, jsou podle Kubelkové z Hospodářské komory ČR dopady růstu zákonného minima mnohem širší, než se na první pohled může zdát.
Žádná statistika, kolik zaměstnanců se nachází právě na hranici své zaručené mzdy, přitom v ČR neexistuje. „Těžko tedy stanovit, jaká hodnota minimální mzdy je pro všechny podnikatele v příštím roce snesitelná,“ říká Kubelková.
Dopady uvidíme, až se ekonomice přestane dařit
Většina oslovených odborníků také upozorňuje, že příliš vysoká minimální (a s ní zaručená) mzda může na zaměstnanost dopadnout až ve chvíli, kdy ekonomika skutečně zpomalí nebo se dostane do recese. Jakmile k tomu dojde, míra nezaměstnanosti podle Stroukala vzroste a „karty na trhu práce“ se mohou obrátit. „Nyní stojí firmy fronty na zaměstnance, pokud by ale začali opět stát lidé fronty na zaměstnání, potom by se vyšší minimální mzda dotkla zejména těch nejzranitelnějších,“ uvádí. Na mysli má hlavně všechny, kteří ve své kategorii berou nejnižší mzdy, dále třeba zaměstnance bez praxe.
„Pořád totiž platí, že minimální mzda není příkaz zaměstnávat za danou mzdu, ale zákaz zaměstnat kohokoliv, kdo nedokáže firmě vydělat více než určitou částku,“ připomíná.
Podle Burkoviče z Asociace pracovních agentur může ve chvíli, kdy ekonomika přestane růst, nastat dokonce podobný scénář jako například během finanční krize před deseti lety. „První odpadnou z firem krátkodobí brigádníci. Po nich agenturní zaměstnanci s několika měsíčními smlouvami. Následně služebně nejmladší zaměstnanci a ti ve zkušební době. Po nich nejméně zkušení či nejméně produktivní zaměstnanci. Pak dojde i na ty ostatní, kteří si myslí, že to mají jisté až do důchodu,“ varuje.
Dodává, že žádná firma nemá tiskárnu na peníze, takže se musí vždy se zaměstnanci podělit o ty peníze, které má. „Když jich bude méně a kvůli minimální a zaručené mzdě nepůjde snížit mzdu o kousek všem, půjde někdo z kola ven, aby zbylo na mzdy ostatních,“ dodává.
„Je nepochybně možné, že některé, obzvláště malé a málo produktivní firmy budou rušit pracovní místa,“ připouští Jurajda. Zároveň ale nevylučuje, že velké firmy zvládnou tyto propuštěné lidi bez problému absorbovat.
iDnes.cz > Ekonomika, 27. března 2019
Zaměstnaných cizinců v Česku přibývá, včetně „nelegálů“. Získat legální zaměstnance z ciziny totiž přijde poměrně draho, navíc je obvykle přitáhnou velké firmy. Malé firmě do padesáti zaměstnanců tak nezbývá než kontaktovat nelegální agenturu, aspoň pokud nechce přijít kvůli chybějícím lidem o zakázky.
Tento postup bývá levnější, ale často je za hranicí zákona. Státní úřad inspekce práce loni při 8 338 kontrolách zaměřených na nelegální práce odhalil 3.595 nelegálně pracujících cizinců, což je skoro dvakrát více než rok předtím. Udělil za to firmám pokuty ve výši 144 milionů korun. Legálně zaměstnaných cizinců v Česku přitom bylo loni rekordních 568 tisíc. Ekonomika po pracovní síle hladoví a úřady práce evidují nabídku více než 300 tisíc volných míst. Ne všechna ale ve skutečnosti zejí prázdnotou.
Počty a skladba cizinců pracujících v Česku mezi lety 2012-2018.
„Vláda udělala neprůchodný systém, který neumožňuje cizincům, aby tu mohli pracovat a odvádět pojistné. Trh si ale cestu najde,“ říká Radovan Burkovič, prezident Asociace pracovních agentur, která sdružuje spíše ty menší. Firmy se pod tlakem pouštějí do riskantních způsobů, jak lidi obstarat z ciziny. Od roku 2016 je podle Státního úřadu inspekce práce patrný nárůst počtu odhalených nelegálně pracujících cizinců, zejména osob ukrajinské státní příslušnosti.
„Nelegálního zaměstnávání se dopouštějí nejčastěji malí zaměstnavatelé nebo podnikající fyzické osoby bez zaměstnanců,“ říká mluvčí úřadu Richard Kolibač. Inspektoři obvykle nelegály odhalí ve stavebnictví, zpracovatelském průmyslu, ubytování, stravování a pohostinství.
Ukrajinci na služební cestě
Malé firmy si zahraniční pracovníky přes legální agentury nemohou dovolit, takže podstupují riziko pokuty. Způsobů, jak přivézt cizince a ušetřit, je přitom několik.
„Často se setkáváme se zneužíváním institutu vysílání pracovníků a jejich přidělováním dalším firmám,“ uvádí Kolibač. Ukrajinec s polským vízem zaměstnaný u polské firmy nemůže být půl roku na služebce u zcela jiné firmy v Česku. Loni za to inspektoři práce udělili pokutu 3,5 milionu firmě montující elektronická zařízení, která touto formou využívala čtyřicet Ukrajinců.
Stále častěji se pak podle Kolibače vyskytují pseudoagentury, levně založená „eseróčka“, kterým chybí agenturní licence a nemusejí se obtěžovat se složením půlmilionové kauce. Firma cizince s legálním pobytem i s povolením k práci nabízí formou smlouvy o dílo nebo jiné obchodní smlouvy. „Konečný odběratel zaměstnanců si legálnost agentury často ani neověřuje v seznamu na webu. Vyjde to najevo, až když dojde ke kontrole z inspektorátu,“ tvrdí Denis Kašicyn, právník, který se zabývá problémem nelegálního zaměstnávání.
„Rozepíšou výdělek na více osob, příbuzných,“ vysvětluje Martin Jánský, provozní ředitel personální agentury Manpower. „Konečnému odběrateli tak nabídnou pracovníka o desítky korun na hodinu levněji, ale samy přitom udrží vyšší marži než legální agentura,“ dodává.Pseudoagentura si náklady snižuje například tím, že na pracovníky platí část mzdy formou cestovních diet bez odvodů, jako kdyby každý den namísto výkonu práce cestovali. A zatímco regulérní agentury nemohou využívat dohody o provedení práce, pseudoagentury skrze ně dokážou ušetřit na pojištění, které se z odměny do 10 tisíc Kč měsíčně neplatí.
Podle Kašicyna zahraniční pracovníci často ani netuší, že je něco špatně. „Podepíší pseudoagentuře plnou moc a ta za ně jedná. Důvěřují jí, protože jim přece už obstarala víza. Dopadne to tak, že při odhalení stát cizince vyhostí, protože porušili zákon o zaměstnanosti, a zakáže jim vstup na území EU,“ říká Kašicyn. Odhaduje, že denně je z Česka vyhoštěno několik desítek osob.
Cizinci zachraňují práci
Velké firmy si zpravidla cizince přes legální agenturu mohou dovolit zaplatit. Vyjdou ovšem dráž než čeští zaměstnanci. „Musejí dostat stejnou mzdu a pracovní podmínky jako tuzemští pracovníci, firma platí za nábor, dovoz, často i ubytování,“ počítá Jánský. Bez dražších cizinců by podle něj klientská firma mohla přijít o zakázky, takže cizinci tu vlastně pomáhají zachovat pracovní místa.
Díky přednostním režimům, na které dohlíží hospodářská komora a Svaz průmyslu, mají větší strategické firmy také možnost dovézt určité množství lidí v rámci přednostního režimu. Ten se od roku 2016 začal uplatňovat na ukrajinské pracovníky a později také na Mongoly, Filipínce a loni i na Srby a vysoce kvalifikované Indy. Tímto způsobem dorazí jen asi 25 tisíc cizinců ročně. Aktuálně leží na vládě návrh ministerstva zahraničí na navýšení roční kvóty z Ukrajiny z dnešních 19 600 na 40 tisíc žádostí.
Nelegálních zaměstnanců z ciziny přibývá, firmy riskují pokuty
Zaměstnaných cizinců v Česku přibývá, včetně „nelegálů“. Získat legální zaměstnance z ciziny totiž přijde poměrně draho, navíc je obvykle přitáhnou velké firmy. Malé firmě do padesáti zaměstnanců tak nezbývá než kontaktovat nelegální agenturu, aspoň pokud nechce přijít kvůli chybějícím lidem o zakázky.
Tento postup bývá levnější, ale často je za hranicí zákona. Státní úřad inspekce práce loni při 8 338 kontrolách zaměřených na nelegální práce odhalil 3.595 nelegálně pracujících cizinců, což je skoro dvakrát více než rok předtím. Udělil za to firmám pokuty ve výši 144 milionů korun. Legálně zaměstnaných cizinců v Česku přitom bylo loni rekordních 568 tisíc. Ekonomika po pracovní síle hladoví a úřady práce evidují nabídku více než 300 tisíc volných míst. Ne všechna ale ve skutečnosti zejí prázdnotou.
Počty a skladba cizinců pracujících v Česku mezi lety 2012-2018.
„Vláda udělala neprůchodný systém, který neumožňuje cizincům, aby tu mohli pracovat a odvádět pojistné. Trh si ale cestu najde,“ říká Radovan Burkovič, prezident Asociace pracovních agentur, která sdružuje spíše ty menší. Firmy se pod tlakem pouštějí do riskantních způsobů, jak lidi obstarat z ciziny. Od roku 2016 je podle Státního úřadu inspekce práce patrný nárůst počtu odhalených nelegálně pracujících cizinců, zejména osob ukrajinské státní příslušnosti.
„Nelegálního zaměstnávání se dopouštějí nejčastěji malí zaměstnavatelé nebo podnikající fyzické osoby bez zaměstnanců,“ říká mluvčí úřadu Richard Kolibač. Inspektoři obvykle nelegály odhalí ve stavebnictví, zpracovatelském průmyslu, ubytování, stravování a pohostinství.
Ukrajinci na služební cestě
Malé firmy si zahraniční pracovníky přes legální agentury nemohou dovolit, takže podstupují riziko pokuty. Způsobů, jak přivézt cizince a ušetřit, je přitom několik.
„Často se setkáváme se zneužíváním institutu vysílání pracovníků a jejich přidělováním dalším firmám,“ uvádí Kolibač. Ukrajinec s polským vízem zaměstnaný u polské firmy nemůže být půl roku na služebce u zcela jiné firmy v Česku. Loni za to inspektoři práce udělili pokutu 3,5 milionu firmě montující elektronická zařízení, která touto formou využívala čtyřicet Ukrajinců.
Stále častěji se pak podle Kolibače vyskytují pseudoagentury, levně založená „eseróčka“, kterým chybí agenturní licence a nemusejí se obtěžovat se složením půlmilionové kauce. Firma cizince s legálním pobytem i s povolením k práci nabízí formou smlouvy o dílo nebo jiné obchodní smlouvy. „Konečný odběratel zaměstnanců si legálnost agentury často ani neověřuje v seznamu na webu. Vyjde to najevo, až když dojde ke kontrole z inspektorátu,“ tvrdí Denis Kašicyn, právník, který se zabývá problémem nelegálního zaměstnávání.
„Rozepíšou výdělek na více osob, příbuzných,“ vysvětluje Martin Jánský, provozní ředitel personální agentury Manpower. „Konečnému odběrateli tak nabídnou pracovníka o desítky korun na hodinu levněji, ale samy přitom udrží vyšší marži než legální agentura,“ dodává.Pseudoagentura si náklady snižuje například tím, že na pracovníky platí část mzdy formou cestovních diet bez odvodů, jako kdyby každý den namísto výkonu práce cestovali. A zatímco regulérní agentury nemohou využívat dohody o provedení práce, pseudoagentury skrze ně dokážou ušetřit na pojištění, které se z odměny do 10 tisíc Kč měsíčně neplatí.
Podle Kašicyna zahraniční pracovníci často ani netuší, že je něco špatně. „Podepíší pseudoagentuře plnou moc a ta za ně jedná. Důvěřují jí, protože jim přece už obstarala víza. Dopadne to tak, že při odhalení stát cizince vyhostí, protože porušili zákon o zaměstnanosti, a zakáže jim vstup na území EU,“ říká Kašicyn. Odhaduje, že denně je z Česka vyhoštěno několik desítek osob.
Cizinci zachraňují práci
Velké firmy si zpravidla cizince přes legální agenturu mohou dovolit zaplatit. Vyjdou ovšem dráž než čeští zaměstnanci. „Musejí dostat stejnou mzdu a pracovní podmínky jako tuzemští pracovníci, firma platí za nábor, dovoz, často i ubytování,“ počítá Jánský. Bez dražších cizinců by podle něj klientská firma mohla přijít o zakázky, takže cizinci tu vlastně pomáhají zachovat pracovní místa.
Díky přednostním režimům, na které dohlíží hospodářská komora a Svaz průmyslu, mají větší strategické firmy také možnost dovézt určité množství lidí v rámci přednostního režimu. Ten se od roku 2016 začal uplatňovat na ukrajinské pracovníky a později také na Mongoly, Filipínce a loni i na Srby a vysoce kvalifikované Indy. Tímto způsobem dorazí jen asi 25 tisíc cizinců ročně. Aktuálně leží na vládě návrh ministerstva zahraničí na navýšení roční kvóty z Ukrajiny z dnešních 19 600 na 40 tisíc žádostí.
Denik N.cz Ekonomika, 14. března 2019 6:12
Na zkrácený úvazek pracuje v Česku jen 6,3 procenta zaměstnanců, což je podle Eurostatu ani ne třetina průměru Evropské unie. Zájem pracovníků přitom nejen dlouhodobě převyšuje nabídku firem, ale navíc stále roste. Zjišťovali jsme, co konkrétně brání většímu rozvoji zkrácených úvazků. Jaké mají zaměstnavatelé argumenty? A mohou jim pomoci politici?
Česká republika je druhou nejprůmyslovější zemí EU (po Irsku). Podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě tuzemské ekonomiky dosahoval v loňském třetím čtvrtletí 29 procent, vyplývá z údajů Eurostatu. Zvláště v automobilovém, strojírenském nebo potravinářském průmyslu se přitom obvykle pracuje na klasické osmihodinové směny, a to ve vícesměnném nebo nepřetržitém provozu – takže je zavádění částečných úvazků obtížnější.
„Faktem prostě je, že česká ekonomika stojí z velké části na průmyslu. A firmám chybí zaměstnanci do výroby, kde jsou zkrácené úvazky jen těžko řešitelné,“ říká Jitka Součková, mluvčí personální agentury Grafton Recruitment. Například v pěti výrobních závodech petrochemické skupiny Unipetrol se pracuje na směny, které na sebe přesně navazují.
Upravit provoz tak, aby zaměstnanec mohl docházet například jen na ranní směnu, pak mnohdy není reálné. „Někde by takový krok mohl způsobit velké komplikace, jako například nucené zastavení strojů nebo návazné práce,“ vysvětluje Alžběta Honsová, mluvčí poradenské společnosti Randstad.
Pokud se má tedy podíl zkrácených úvazků v ČR zvýšit na úroveň „západní“ Evropy, je nutné změnit i strukturu ekonomiky a zaměřit se více na poskytování služeb.
Vláda tomu může pomoci třeba tak, že nebude investiční pobídky směřovat do takzvaných montoven, ale hlavně do výzkumných a odborných center. Samy firmy se mohou zaměřit na to, aby poskytovaly i doprovodné služby, které se samotnou výrobou souvisejí – například montáž, servis nebo další vývoj.
„Ve službách jsou částečné úvazky mnohem snáze zaveditelné a říditelné,“ zdůrazňuje Karina Kubelková, hlavní analytička Hospodářské komory ČR.
Hůř se plánují porady
Na náročnější organizaci si ale nestěžují jen výrobní podniky. „Pokud má kolega zkrácený úvazek a pracuje do určité hodiny nebo některé dny nepracuje, je to těžší s plánováním meetingů a společných porad,“ popisuje Marcela Hirš, personální ředitelka Direct pojišťovny. A dodává, že těmto lidem se pak podle ní často musí přizpůsobit celý tým. „Pro manažera je jednodušší mít jednoho člověka na plný úvazek než více lidí na zkrácený,“ dodává.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která provozuje server Jobs.cz, ale tento argument kritizuje. „Bariéru vidím hlavně v nastavení managementu a v jeho neochotě uvažovat o jiné organizaci práce,“ tvrdí.
O složitějším plánování směn mluví i Zuzana Holá, mluvčí obchodního řetězce Lidl, který nabízí kratší úvazky zhruba 70 procentům zaměstnanců. Hned ale zdůrazňuje, že obecně tento typ práce považují za výhodný, protože se jim tak daří nalákat více zaměstnanců, včetně studentů a rodičů malých dětí.
Je to pro nás dražší
Některé firmy však od toho, aby poskytovaly zkrácené úvazky ve větší míře, odrazuje jednoduše i to, že jsou pro ně finančně nevýhodné. Zaměstnat dva lidi je stojí víc, než když danou práci zvládne jeden člověk.
„Zkrácené úvazky jsou pro firmy prostě drahé. Především jde o vysoké zdanění práce, zejména pokud jde o odvody,“ domnívá se ekonom CERGE-EI Filip Pertold.
„Zaměstnanci pracující na zkrácený úvazek a s tím spojená administrace jsou pro personální účtárnu stejně náročné, jako by chodili na úvazek plný,“ souhlasí Peter Angelovič, který má na starosti řízení lidských zdrojů ve společnosti T-Mobile.
Lidé s kratším úvazkem mají navíc stejné benefity a potřebují obdobné pracovní pomůcky jako ostatní kolegové. Stejně tak je třeba nutné zřídit více převlékacích skříněk nebo nakoupit více kusů pracovního oblečení či obuvi. „Z ekonomického hlediska nejsou tyto typy úvazků pro nás až tak výhodné,“ připouští Angelovič.
Podle něj chce většina lidí na kratší úvazek pracovat spíše dopoledne, takže ve firmě jsou ve stejnou dobu dva lidé, což opět prodražuje nutné vybavení. Jejich časová preference navíc ne vždy odpovídá tomu, kdy je firma skutečně potřebuje. „Uvítali bychom, kdybychom mohli zkrácené úvazky využívat v době provozních špiček, což se ne vždy daří,“ popisuje Angelovič. Například na zákaznických linkách přichází první menší vlna sice mezi půl desátou a dvanáctou hodinou, další – ta hlavní – pak ale až od 15. do 18. hodiny.
Prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič také upozorňuje, že pokud zaměstnanec se zkráceným úvazkem bere méně než minimální mzdu, musí mu firma dopočítat zdravotní pojištění až do zákonem stanoveného minima. „Jestliže tedy výše odměny klesne pod minimální mzdu, tak se dokonce zdanění práce zvyšuje,“ dodává Pertold.
Stát nám nejde vstříc
Kromě samotného vývoje na pracovním trhu nedošlo v posledních zhruba pěti letech podle ekonomů a personalistů k žádným změnám, které by zaměstnavatele k poskytování zkrácených úvazků více motivovaly.
„Ze strany státu se toho zatím mnoho neudálo. Například daňové zvýhodnění firem, které zkrácené úvazky nabídnou, zatím existuje pouze ve formě předvolebních slibů,“ připomíná mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Ekonom Dominik Stroukal ze skupiny Roklen pro začátek radí snížit odvody firem, které zaměstnávají rodiče malých dětí. „Firmy by měly větší motivaci je na zkrácené úvazky zaměstnávat, rodiče by nevypadli z pracovního procesu, do něhož se obtížně vracejí. Je to jednoduchá, administrativně nenáročná a poměrně bezrozporná liberální prorodinná politika,“ věří.
Právě daňové zvýhodnění zaměstnanců s kratšími úvazky by firmy uvítaly nejvíce. „Náš průzkum mezi 850 firmami ukázal, že 62 procent z nich kritizuje, že to stát nijak nepodporuje a že neexistuje žádné zvýhodnění,“ uvádí Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC provozující weby Jobs.cz či Práce.cz.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) nyní slibuje balíček na podporu rodin. Součástí má být i podpora sdílených pracovních míst, což je vlastně totéž jako zkrácené úvazky, říká mluvčí úřadu Barbora Hanousek Eckhardová.
Podle návrhu by se o jedno pracovní místo měli dělit dva nebo více zaměstnanců s kratší pracovní dobou. „Sdílená místa mají umožnit zaměstnavatelům minimalizovat negativa kratších úvazků, a to zejména tím, že je umožní skládat jako puzzle do pracovního místa na plný úvazek. Zaměstnanci by se pak spolu domluvili, jak se na směně vystřídají,“ popisuje Eckhardová.
Rozdíl mezi sdíleným pracovním místem a klasickým částečným úvazkem by měl být jen ten, že u částečného úvazku obvykle rozhoduje o pracovní době šéf, zatímco u sdíleného místa by si ji měli mezi sebou rozvrhovat přímo zaměstnanci. Že se zmíněné formy zaměstnání v ničem dalším neliší, potvrzují i oslovení ekonomové.
V minulosti chtěla poskytování částečných úvazků zvýhodnit také vláda Mirka Topolánka, v listopadu 2008 představil tehdejší ministr práce Petr Nečas takzvaný prorodinný balíček. Navrhoval, aby firmy, které budou kratší úvazky nabízet, dostaly na zaměstnance se zkráceným úvazkem slevu 1500 korun měsíčně na sociálním pojištění.
Konkrétně se sleva měla týkat vysokoškoláků, pracovníků nad 55 let a také zaměstnanců, kteří pečují o děti do deseti let, osoby se zdravotním postižením nebo závislé na péči jiné osoby. Podmínkou bylo, aby jejich úvazek dosahoval maximálně 80 procent běžné pracovní doby. Dříve než ale Nečas stihl zmíněný balíček předložit poslancům, Topolánkova vláda padla.
Státní podpora? Marnotratnost, kritizují odbory
Podle Víta Samka, místopředsedy Českomoravské konfederace odborových svazů, jsou však úpravy v zákoně zbytečné. Zdůrazňuje, že už dnes lze v Česku velmi snadno sjednat prakticky jakýkoliv úvazek.
„Zaměstnavateli z právního hlediska nic nebrání sjednat zkrácený úvazek s každým zaměstnancem, kterého přijímá. Snažit se kvůli tomu například vytvářet ekonomické pobídky ze strany státu je zbytečné a ekonomicky marnotratné,“ domnívá se.
Firmy podle něj také mohou se zaměstnanci uzavírat dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohodu o provedení práce nebo o pracovní činnosti, které také typicky představují zkrácený úvazek.
Rozšiřování počtů zkrácených úvazků by podle Samka samo o sobě nemělo být cílem, na němž bude stát rozvoj české ekonomiky. „Mají smysl, jen pokud vyhovují oběma stranám pracovněprávního vztahu,“ zdůrazňuje.
„I v zemích, kde statistiky ukazují vyšší využívání zkrácených úvazků, nevypovídají tyto údaje nic o tom, zda si je v konkrétním případě přejí obě strany,“ říká Samek. Některým zaměstnancům mohou být částečné úvazky naopak „vnuceny“, přestože by raději pracovali na „full time“.
Požádá-li o kratší pracovní dobu těhotná zaměstnankyně nebo osoba, která pečuje o dítě do 15 let, případně o osobu závislou na cizí pomoci, musí jí zaměstnavatel podle zákoníku práce vyhovět – pokud tomu nebrání vážné provozní důvody.
O krátké úvazky ani není zájem
Některé firmy argumentují také tím, že lidé kratší úvazky ani nechtějí.
„Zvýšenou poptávku po zkrácených úvazcích neregistrujeme. Za poslední tři roky je jejich počet setrvalý a nezvyšuje se. Zaměstnáváme přes 4700 lidí a evidujeme 31 zkrácených úvazků,“ uvádí mluvčí Unipetrolu Kaidl.
Nezájem o zkrácené úvazky zájem hlásí i Barbora Černá Dvořáková, mluvčí ArcelorMittal Ostrava. Poptávka podle ní není ani mezi dosavadními zaměstnanci.
Z Dombrovského zkušenosti však některé firmy vycházejí ze špatných dat. „Obvykle se ptají stávajících zaměstnanců, kteří mají aktuálně plný úvazek. Tam je logické, že o zkrácený nestojí. Neoslovují ale ty lidi, kteří pro ně nepracují,“ upozorňuje.
Pokud lidé zkrácený úvazek skutečně odmítají, je to podle ekonomů hlavně proto, že se jim podobná práce nevyplatí a jako zdroj příjmu nestačí. „Zkrácený příjem nepokryje životní náklady, a zohledníme-li ještě náklady spojené s dopravou nebo ošacením, tak je příjem z částečného úvazku mizivý, nulový, ne-li záporný,“ říká Helena Horská z Raiffeisenbank.
Také odboráři si myslí, že většímu rozšíření částečných úvazků brání právě nízký výdělek. „V řadě případů neznamená snížení pracovního úvazku skutečně adekvátní reálné snížení objemu práce,“ přidává další argument Pavel Janíčko, ekonom odborářské centrály ČMKOS.
Nejsme na to zvyklí
Soukromým firmám nejde příkladem ani veřejný sektor. Podle výpočtů CERGE-EI je ve státní správě podíl zkrácených úvazků ještě nepatrně nižší než v soukromé sféře, byť se též pohybuje okolo šesti procent. Podniky tak v tomto směru postrádají motivaci konkurovat státu v boji o zaměstnance. „Veřejný sektor by měl jít příkladem – zatím nic, to je podle mě úplně skandální,“ dodává Pertold.
Ani rostoucí nedostatek pracovníků nemusí automaticky vést k větší ochotě ohledně částečných úvazků. Díky růstu ekonomiky totiž firmám přibývá zakázek, přitom už teď mají málo lidí. „Vyžaduje to více zaměstnanců, než mají dnes k dispozici, nikoliv krácení úvazků,“ říká Samek.
Důvodem pro malé zastoupení částečných úvazků v Česku může být i fakt, že na ně zaměstnanci ani firmy stále nejsou zvyklí. Tento typ práce má v tuzemsku kratší tradici v porovnání se západní Evropou. K tomu, aby se stal stejně běžnou součástí nabídky, musí Česko teprve dospět, myslí si Angelovič. To, že je zdejším standardem stále ještě plný úvazek, se podle ekonoma Stroukala projevuje například i při žádostech o úvěr – banky v nich upřednostňují právě tuto formu zaměstnání.
„Roli hrají i stereotypy jak ze strany firem, tak samotných zaměstnanců, kteří se často stydí si říci o zkrácený úvazek,“ předpokládá Horská. To podle ní může souviset i s faktem, že v 72 procentech případů využívají v Česku zkrácené úvazky ženy. „A ty podle různých průzkumů neumí o pracovních podmínkách vyjednávat tak dobře a obratně jako muži,“ míní ekonomka.
Proč firmy nenabízejí víc zkrácených úvazků? Může za to průmysl, vyšší náklady i nepružnost
Na zkrácený úvazek pracuje v Česku jen 6,3 procenta zaměstnanců, což je podle Eurostatu ani ne třetina průměru Evropské unie. Zájem pracovníků přitom nejen dlouhodobě převyšuje nabídku firem, ale navíc stále roste. Zjišťovali jsme, co konkrétně brání většímu rozvoji zkrácených úvazků. Jaké mají zaměstnavatelé argumenty? A mohou jim pomoci politici?
Česká republika je druhou nejprůmyslovější zemí EU (po Irsku). Podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě tuzemské ekonomiky dosahoval v loňském třetím čtvrtletí 29 procent, vyplývá z údajů Eurostatu. Zvláště v automobilovém, strojírenském nebo potravinářském průmyslu se přitom obvykle pracuje na klasické osmihodinové směny, a to ve vícesměnném nebo nepřetržitém provozu – takže je zavádění částečných úvazků obtížnější.
„Faktem prostě je, že česká ekonomika stojí z velké části na průmyslu. A firmám chybí zaměstnanci do výroby, kde jsou zkrácené úvazky jen těžko řešitelné,“ říká Jitka Součková, mluvčí personální agentury Grafton Recruitment. Například v pěti výrobních závodech petrochemické skupiny Unipetrol se pracuje na směny, které na sebe přesně navazují.
Upravit provoz tak, aby zaměstnanec mohl docházet například jen na ranní směnu, pak mnohdy není reálné. „Někde by takový krok mohl způsobit velké komplikace, jako například nucené zastavení strojů nebo návazné práce,“ vysvětluje Alžběta Honsová, mluvčí poradenské společnosti Randstad.
Pokud se má tedy podíl zkrácených úvazků v ČR zvýšit na úroveň „západní“ Evropy, je nutné změnit i strukturu ekonomiky a zaměřit se více na poskytování služeb.
Vláda tomu může pomoci třeba tak, že nebude investiční pobídky směřovat do takzvaných montoven, ale hlavně do výzkumných a odborných center. Samy firmy se mohou zaměřit na to, aby poskytovaly i doprovodné služby, které se samotnou výrobou souvisejí – například montáž, servis nebo další vývoj.
„Ve službách jsou částečné úvazky mnohem snáze zaveditelné a říditelné,“ zdůrazňuje Karina Kubelková, hlavní analytička Hospodářské komory ČR.
Hůř se plánují porady
Na náročnější organizaci si ale nestěžují jen výrobní podniky. „Pokud má kolega zkrácený úvazek a pracuje do určité hodiny nebo některé dny nepracuje, je to těžší s plánováním meetingů a společných porad,“ popisuje Marcela Hirš, personální ředitelka Direct pojišťovny. A dodává, že těmto lidem se pak podle ní často musí přizpůsobit celý tým. „Pro manažera je jednodušší mít jednoho člověka na plný úvazek než více lidí na zkrácený,“ dodává.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která provozuje server Jobs.cz, ale tento argument kritizuje. „Bariéru vidím hlavně v nastavení managementu a v jeho neochotě uvažovat o jiné organizaci práce,“ tvrdí.
O složitějším plánování směn mluví i Zuzana Holá, mluvčí obchodního řetězce Lidl, který nabízí kratší úvazky zhruba 70 procentům zaměstnanců. Hned ale zdůrazňuje, že obecně tento typ práce považují za výhodný, protože se jim tak daří nalákat více zaměstnanců, včetně studentů a rodičů malých dětí.
Je to pro nás dražší
Některé firmy však od toho, aby poskytovaly zkrácené úvazky ve větší míře, odrazuje jednoduše i to, že jsou pro ně finančně nevýhodné. Zaměstnat dva lidi je stojí víc, než když danou práci zvládne jeden člověk.
„Zkrácené úvazky jsou pro firmy prostě drahé. Především jde o vysoké zdanění práce, zejména pokud jde o odvody,“ domnívá se ekonom CERGE-EI Filip Pertold.
„Zaměstnanci pracující na zkrácený úvazek a s tím spojená administrace jsou pro personální účtárnu stejně náročné, jako by chodili na úvazek plný,“ souhlasí Peter Angelovič, který má na starosti řízení lidských zdrojů ve společnosti T-Mobile.
Lidé s kratším úvazkem mají navíc stejné benefity a potřebují obdobné pracovní pomůcky jako ostatní kolegové. Stejně tak je třeba nutné zřídit více převlékacích skříněk nebo nakoupit více kusů pracovního oblečení či obuvi. „Z ekonomického hlediska nejsou tyto typy úvazků pro nás až tak výhodné,“ připouští Angelovič.
Podle něj chce většina lidí na kratší úvazek pracovat spíše dopoledne, takže ve firmě jsou ve stejnou dobu dva lidé, což opět prodražuje nutné vybavení. Jejich časová preference navíc ne vždy odpovídá tomu, kdy je firma skutečně potřebuje. „Uvítali bychom, kdybychom mohli zkrácené úvazky využívat v době provozních špiček, což se ne vždy daří,“ popisuje Angelovič. Například na zákaznických linkách přichází první menší vlna sice mezi půl desátou a dvanáctou hodinou, další – ta hlavní – pak ale až od 15. do 18. hodiny.
Prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič také upozorňuje, že pokud zaměstnanec se zkráceným úvazkem bere méně než minimální mzdu, musí mu firma dopočítat zdravotní pojištění až do zákonem stanoveného minima. „Jestliže tedy výše odměny klesne pod minimální mzdu, tak se dokonce zdanění práce zvyšuje,“ dodává Pertold.
Stát nám nejde vstříc
Kromě samotného vývoje na pracovním trhu nedošlo v posledních zhruba pěti letech podle ekonomů a personalistů k žádným změnám, které by zaměstnavatele k poskytování zkrácených úvazků více motivovaly.
„Ze strany státu se toho zatím mnoho neudálo. Například daňové zvýhodnění firem, které zkrácené úvazky nabídnou, zatím existuje pouze ve formě předvolebních slibů,“ připomíná mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Ekonom Dominik Stroukal ze skupiny Roklen pro začátek radí snížit odvody firem, které zaměstnávají rodiče malých dětí. „Firmy by měly větší motivaci je na zkrácené úvazky zaměstnávat, rodiče by nevypadli z pracovního procesu, do něhož se obtížně vracejí. Je to jednoduchá, administrativně nenáročná a poměrně bezrozporná liberální prorodinná politika,“ věří.
Právě daňové zvýhodnění zaměstnanců s kratšími úvazky by firmy uvítaly nejvíce. „Náš průzkum mezi 850 firmami ukázal, že 62 procent z nich kritizuje, že to stát nijak nepodporuje a že neexistuje žádné zvýhodnění,“ uvádí Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC provozující weby Jobs.cz či Práce.cz.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) nyní slibuje balíček na podporu rodin. Součástí má být i podpora sdílených pracovních míst, což je vlastně totéž jako zkrácené úvazky, říká mluvčí úřadu Barbora Hanousek Eckhardová.
Podle návrhu by se o jedno pracovní místo měli dělit dva nebo více zaměstnanců s kratší pracovní dobou. „Sdílená místa mají umožnit zaměstnavatelům minimalizovat negativa kratších úvazků, a to zejména tím, že je umožní skládat jako puzzle do pracovního místa na plný úvazek. Zaměstnanci by se pak spolu domluvili, jak se na směně vystřídají,“ popisuje Eckhardová.
Rozdíl mezi sdíleným pracovním místem a klasickým částečným úvazkem by měl být jen ten, že u částečného úvazku obvykle rozhoduje o pracovní době šéf, zatímco u sdíleného místa by si ji měli mezi sebou rozvrhovat přímo zaměstnanci. Že se zmíněné formy zaměstnání v ničem dalším neliší, potvrzují i oslovení ekonomové.
V minulosti chtěla poskytování částečných úvazků zvýhodnit také vláda Mirka Topolánka, v listopadu 2008 představil tehdejší ministr práce Petr Nečas takzvaný prorodinný balíček. Navrhoval, aby firmy, které budou kratší úvazky nabízet, dostaly na zaměstnance se zkráceným úvazkem slevu 1500 korun měsíčně na sociálním pojištění.
Konkrétně se sleva měla týkat vysokoškoláků, pracovníků nad 55 let a také zaměstnanců, kteří pečují o děti do deseti let, osoby se zdravotním postižením nebo závislé na péči jiné osoby. Podmínkou bylo, aby jejich úvazek dosahoval maximálně 80 procent běžné pracovní doby. Dříve než ale Nečas stihl zmíněný balíček předložit poslancům, Topolánkova vláda padla.
Státní podpora? Marnotratnost, kritizují odbory
Podle Víta Samka, místopředsedy Českomoravské konfederace odborových svazů, jsou však úpravy v zákoně zbytečné. Zdůrazňuje, že už dnes lze v Česku velmi snadno sjednat prakticky jakýkoliv úvazek.
„Zaměstnavateli z právního hlediska nic nebrání sjednat zkrácený úvazek s každým zaměstnancem, kterého přijímá. Snažit se kvůli tomu například vytvářet ekonomické pobídky ze strany státu je zbytečné a ekonomicky marnotratné,“ domnívá se.
Firmy podle něj také mohou se zaměstnanci uzavírat dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohodu o provedení práce nebo o pracovní činnosti, které také typicky představují zkrácený úvazek.
Rozšiřování počtů zkrácených úvazků by podle Samka samo o sobě nemělo být cílem, na němž bude stát rozvoj české ekonomiky. „Mají smysl, jen pokud vyhovují oběma stranám pracovněprávního vztahu,“ zdůrazňuje.
„I v zemích, kde statistiky ukazují vyšší využívání zkrácených úvazků, nevypovídají tyto údaje nic o tom, zda si je v konkrétním případě přejí obě strany,“ říká Samek. Některým zaměstnancům mohou být částečné úvazky naopak „vnuceny“, přestože by raději pracovali na „full time“.
Požádá-li o kratší pracovní dobu těhotná zaměstnankyně nebo osoba, která pečuje o dítě do 15 let, případně o osobu závislou na cizí pomoci, musí jí zaměstnavatel podle zákoníku práce vyhovět – pokud tomu nebrání vážné provozní důvody.
O krátké úvazky ani není zájem
Některé firmy argumentují také tím, že lidé kratší úvazky ani nechtějí.
„Zvýšenou poptávku po zkrácených úvazcích neregistrujeme. Za poslední tři roky je jejich počet setrvalý a nezvyšuje se. Zaměstnáváme přes 4700 lidí a evidujeme 31 zkrácených úvazků,“ uvádí mluvčí Unipetrolu Kaidl.
Nezájem o zkrácené úvazky zájem hlásí i Barbora Černá Dvořáková, mluvčí ArcelorMittal Ostrava. Poptávka podle ní není ani mezi dosavadními zaměstnanci.
Z Dombrovského zkušenosti však některé firmy vycházejí ze špatných dat. „Obvykle se ptají stávajících zaměstnanců, kteří mají aktuálně plný úvazek. Tam je logické, že o zkrácený nestojí. Neoslovují ale ty lidi, kteří pro ně nepracují,“ upozorňuje.
Pokud lidé zkrácený úvazek skutečně odmítají, je to podle ekonomů hlavně proto, že se jim podobná práce nevyplatí a jako zdroj příjmu nestačí. „Zkrácený příjem nepokryje životní náklady, a zohledníme-li ještě náklady spojené s dopravou nebo ošacením, tak je příjem z částečného úvazku mizivý, nulový, ne-li záporný,“ říká Helena Horská z Raiffeisenbank.
Také odboráři si myslí, že většímu rozšíření částečných úvazků brání právě nízký výdělek. „V řadě případů neznamená snížení pracovního úvazku skutečně adekvátní reálné snížení objemu práce,“ přidává další argument Pavel Janíčko, ekonom odborářské centrály ČMKOS.
Nejsme na to zvyklí
Soukromým firmám nejde příkladem ani veřejný sektor. Podle výpočtů CERGE-EI je ve státní správě podíl zkrácených úvazků ještě nepatrně nižší než v soukromé sféře, byť se též pohybuje okolo šesti procent. Podniky tak v tomto směru postrádají motivaci konkurovat státu v boji o zaměstnance. „Veřejný sektor by měl jít příkladem – zatím nic, to je podle mě úplně skandální,“ dodává Pertold.
Ani rostoucí nedostatek pracovníků nemusí automaticky vést k větší ochotě ohledně částečných úvazků. Díky růstu ekonomiky totiž firmám přibývá zakázek, přitom už teď mají málo lidí. „Vyžaduje to více zaměstnanců, než mají dnes k dispozici, nikoliv krácení úvazků,“ říká Samek.
Důvodem pro malé zastoupení částečných úvazků v Česku může být i fakt, že na ně zaměstnanci ani firmy stále nejsou zvyklí. Tento typ práce má v tuzemsku kratší tradici v porovnání se západní Evropou. K tomu, aby se stal stejně běžnou součástí nabídky, musí Česko teprve dospět, myslí si Angelovič. To, že je zdejším standardem stále ještě plný úvazek, se podle ekonoma Stroukala projevuje například i při žádostech o úvěr – banky v nich upřednostňují právě tuto formu zaměstnání.
„Roli hrají i stereotypy jak ze strany firem, tak samotných zaměstnanců, kteří se často stydí si říci o zkrácený úvazek,“ předpokládá Horská. To podle ní může souviset i s faktem, že v 72 procentech případů využívají v Česku zkrácené úvazky ženy. „A ty podle různých průzkumů neumí o pracovních podmínkách vyjednávat tak dobře a obratně jako muži,“ míní ekonomka.
Deník N, 24. ledna 2019 6:11
Česká republika získala za rok 2018 v tomto indexu hodnoty 80,3 bodu na škále od nuly do sta. První Dánsko – podle autorů nejpružnější stát EU – dosáhlo 96,9 bodu, zatímco poslední Francie 39,4 bodu. Kromě Dánska předběhly Česko v žebříčku ještě Velká Británie a Irsko.
Samotnou pružnost pracovního trhu přitom nelze hodnotit jednoznačně pozitivně nebo negativně. Záleží především na tom, zda se na ni dáváme z pohledu zaměstnavatele, nebo pracovníka.
Pro firmy je pružnost jednoznačně výhodná, protože mohou díky ní snadněji a levněji nabírat nebo propouštět lidi. Zároveň jim umožňuje rychleji reagovat na technologické a ekonomické změny – ať už je to na jedné straně nečekaný růst poptávky po zboží a službách, nebo na druhé straně šok v podobě recese nebo dokonce krize.
Naopak pro zaměstnance je pružnost spíše nežádoucí. Mají totiž menší jistotu, že si danou práci udrží dlouhodobě. Chybí jim také ochrana před nestandardní pracovní dobou, ať už přesčas, nebo například ve svátek. Obvykle to pro ně také znamená nižší příplatky za práci navíc nebo kratší zákonnou dovolenou.
Podle Víta Samka, místopředsedy Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), se však postoj k pružnosti mění v čase. „V okamžiku, kdy panuje vysoká nezaměstnanost a lidé se bojí propouštění, je to pro zaměstnance spíše nevýhoda. Ve chvíli, kdy je to opačně, je pro ně flexibilita naopak pozitivní – teď si často spíš sami hledají jinou práci,“ vysvětluje.
Kratší dovolená a nízké příplatky
Za své čtvrté místo v EU vděčí Česká republika hlavně relativně velké ochotě lidí pracovat přesčas nebo na více úvazků, myslí si Jaromír Janoš, ředitel analytické společnosti Trexima, která český trh práce dlouhodobě sleduje. Podle autorů indexu se český pracovní trh vyznačuje také poměrně benevolentními pravidly, pokud jde o propouštění zaměstnanců a uzavírání smluv na dobu určitou. Tuzemští pracovníci mají relativně kratší dovolenou nebo nízké příplatky za práci přesčas či o víkendu.
„Umístění České republiky je férové, protože na našem trhu práce v podstatě není problém lidi propustit a pak zase najmout,“ míní Samek.
Zástupci Hospodářské komory, kteří nepružnost pracovního trhu v Česku dlouhodobě kritizují jako překážku ekonomického růstu, neměli čas na výsledky průzkumu během několika dnů reagovat.
Index pružnosti zaměstnání vypovídá o tom, jak je v daném státě náročné požadovat práci v nestandardních časech, přijímat nebo propouštět lidi a jaké náklady toto propouštění obnáší. Tvoří jej 12 ukazatelů:
• omezení smluv na dobu určitou
• minimální mzda
• maximální délka zkušební doby
• omezení týdenní pracovní doby
• příplatky za noční směny, práci přesčas, o víkendu nebo ve svátky a omezení této práce
• minimální délka dovolené
• pravidla pro propouštění zaměstnanců (možnost propustit pro nadbytečnost)
• povinnost informovat třetí stranu při propouštění zaměstnanců
• povinnost přeškolit nadbytečného zaměstnance nebo jej přesunout na jinou pozici
• další pravidla v této oblasti
• výpovědní lhůta
• zákonné odstupné
U některých ukazatelů autoři sledovali ještě více dílčích indikátorů.
Index pružnosti zaměstnání v zemích EU v roce 2018:
Země Hodnota indexu
Dánsko 96,9
Velká Británie 83,2
Irsko 82,1
Česko 80,3
Bulharsko 79,6
Malta 77,5
Itálie 74,3
Maďarsko 72,5
Kypr 70,2
Rakousko 69,1
Lotyšsko 68,3
Belgie 68,2
Rumunsko 63,9
Německo 63,5
Španělsko 60,8
Slovensko 60,7
Litva 60,6
Estonsko 59
Švédsko 57,7
Polsko 57,5
Nizozemsko 56,5
Finsko 55,4
Slovinsko 52,9
Chorvatsko 51,2
Řecko 50,6
Portugalsko 45,5
Lucembursko 43,6
Francie 39,4
Zdroj: Lietuvos laisvosios rinkos institutas
Například nejvyšší možná délka pracovního poměru na dobu určitou činí v České republice 108 měsíců. Podle zákoníku práce lze tento typ smlouvy uzavřít nejvýše na tři roky a nelze jej prodloužit více než dvakrát. V Evropské unii stanovuje maximální hranici 20 zemí z 28, český limit je přitom po Estonsku (120 měsíců) druhý nejvyšší.
Podle mluvčí personální agentury Grafton Recruitment Jitky Součkové nyní firmy smlouvu na dobu určitou obvykle na takto dlouhou dobu ani nedávají – protože si v době značného nedostatku zaměstnanců potřebují lidi udržet. „Zhruba v polovině případů je obvyklá doba na rok a po roce prodloužení na dobu neurčitou,“ říká.
„V praxi nenarážíme na to, že by s tím byl problém,“ potvrzuje Samek. Smlouvy na dobu určitou jsou podle něj hojně rozšířené ve firmách a institucích, které závisejí na projektovém financování. „Týká se to hlavně akademické sféry, tedy vysokých škol, výzkumných ústavů,“ upřesňuje.
Česko má také jednu z nejnižších minimálních mezd v EU. Zákonné minimum loni činilo 12 200 korun, což byla ve druhém pololetí 2018 podle Eurostatu po přepočtu na eura sedmá nejnižší částka mezi 22 zeměmi EU, v nichž je minimální mzda uzákoněna. Po převedení na standard kupní síly, tedy jednotku, která zohledňuje rozdílné ceny v jednotlivých zemích, byla česká minimální mzda dokonce pátá nejnižší v Unii.
Za práci v noci nebo o víkendu mají čeští zaměstnanci ze zákona nárok na příplatek ve výši 10 procent průměrného výdělku, za práci přesčas pak na 25 procent navíc. Z dvaceti zemí EU, v nichž za práci přesčas náleží zaměstnancům příplatek, je jeho podíl na průměrné mzdě nižší jen v Itálii (15 procent).
Janoš ovšem připomíná, že zákon stanoví uvedené příplatky jako minimální. „V kolektivním vyjednávání bývají hojně navyšovány. Jsou odvětví, kde jsou za přesčas na 30 procentech a za práci ve svátek na 105 procentech průměrného výdělku,“ upřesňuje.
Zároveň má Česko v rámci Evropské unie nejkratší délku zákonné dovolené. Ta činí 20 pracovních dní, stejné minimum platí ještě v dalších osmi zemích EU.
O to, aby se zákonná dovolená prodloužila na 25 dní, nyní usilují i odbory. ČMKOS argumentuje hlavně tím, že v platové sféře, do které spadají státní zaměstnanci nebo například učitelé, garantuje zákoník pět týdnů dovolené už teď – což je vůči zaměstnancům ve mzdové sféře diskriminující. „Pět neděl je takový slušný evropský standard,“ zdůrazňuje Samek.
Pro firmy naopak podle Radovana Burkoviče, prezidenta Asociace pracovních agentur, přináší delší dovolená více komplikací při zastupování chybějících pracovníků.
Kvůli boji o zaměstnance a nátlaku odborů poskytuje velká část zaměstnavatelů v ČR už teď delší dovolenou než povinné čtyři týdny. „Z šetření, které zpracováváme pro ministerstvo práce a sociálních věcí, plyne, že v 79 procentech kolektivních smluv je dovolená prodloužena oproti té zákonné o týden nebo více,“ uvádí Janoš.
Přehled českého trhu práce v roce 2018:
Kritérium Údaj pro ČR
Omezení smluv na dobu určitou 108 měsíců
Minimální mzda 12 200 Kč měsíčně
Maximální délka zkušební doby 3 měsíce
Omezení pracovní doby 6 dní v týdnu
Minimální příplatek za noční směny 10 % průměrného výdělku
Minimální příplatek za práci přesčas 25 % průměrného výdělku
Minimální příplatek za práci o víkendu 10 % průměrného výdělku
Omezení práce v noci, přesčas nebo ve svátek ne
Minimální délka dovolené 20 dní ročně
Možnost propustit zaměstnance pro nadbytečnost ano
Povinnost informovat třetí stranu při propouštění zaměstnanců ne
Povinnost přeškolit nadbytečného zaměstnance nebo jej přesunout na jinou pozici ne
Výpovědní lhůta 2 měsíce
Zdroj: Lietuvos laisvosios rinkos institutas
Jednooký mezi slepými?
Česko má také podle autorů indexu – ve srovnání se zbytkem EU – volnější pravidla, pokud jde o rozvazování pracovního poměru. Podle Burkoviče je přesto „jednookým mezi slepými“.
„Ať dá výpověď zaměstnavatel nebo zaměstnanec, začíná platit až od následujícího měsíce a s dvouměsíční výpovědní lhůtou,“ připomíná šéf Asociace pracovních agentur.
„Takže chcete se rozejít v lednu, přesto budete spolu až do konce března,“ kritizuje. Pokud podá výpověď zaměstnavatel, tak navíc zaplatí zaměstnanci i za další měsíce, protože ze zákona má zaměstnanec nárok na odstupné. To se liší podle doby, kterou zaměstnanec ve firmě strávil, a podle důvodu výpovědi.
Janošovi přijde současná regulace propouštění v ČR, které s výjimkou zkušební lhůty není možné bez uvedení důvodu, přiměřená. Některé firmy i státní instituce podle něj často zneužívají možnost dát výpověď na základě nadbytečnosti kvůli organizačním změnám, přestože dané změny proběhnou „jen na oko“ – například se přejmenuje pozice nebo mírně změní popis práce. „Soudy o neplatnost výpovědi trvají tak dlouho, že se do nich postižení raději nepouštějí,“ tvrdí.
Pružné jsou i státy mimo EU
V Dánsku, jehož pracovní trh je podle indexu nejpružnější, neplatí například žádná omezení, pokud jde o uzavírání smluv na dobu určitou. V zemi není uzákoněna ani minimální mzda, uvádí litevský institut. V Dánsku není omezena práce v noci, přesčas nebo o víkendu; zaměstnancům za ni přímo ze zákona nenáleží žádné příplatky.
Vysokou pružnost pracovního trhu mají i další významné ekonomiky, které nejsou součástí Evropské unie – především Spojené státy americké, Japonsko, Kanada a Nový Zéland. Ve všech těchto zemích dosahuje index více než 80 bodů.
Například v USA je to 92,4 bodu. Na rozdíl od většiny zemí EU tu není regulováno uzavírání smluv na dobu určitou, neexistuje výpovědní lhůta, zaměstnanci tu nemají ze zákona nárok na dovolenou ani automaticky nedostávají peníze navíc za práci o víkendu a v noci.
Naopak ve Francii, která skončila v rámci EU na opačném konci žebříčku, jsou například zakázané smlouvy na dobu určitou u dlouhodobých úkolů. V jiných případech lze takové smlouvy uzavřít maximálně na 18 měsíců, což je ve srovnání s ČR šestkrát kratší doba.
Francouzská minimální mzda byla ve druhém pololetí 2018 pátá nejvyšší v EU (při porovnání v eurech i po přepočtu podle kupní síly). Zaměstnanci také mají ze zákona nárok minimálně na 30,3 dne dovolené ročně, což je nejvíce v Unii. V Lucembursku, které má v Unii druhou nejnižší pružnost pracovního trhu, například platí čtyřměsíční výpovědní lhůta. Smlouvu na dobu neurčitou tu může mít zaměstnanec uzavřenou nanejvýš dva roky. Zároveň tamním zaměstnancům náleží nejvyšší minimální mzda v EU – ve druhé polovině loňského roku dosahovala 1999 eur, zatímco v Česku po přepočtu jen 469 eur.
Zdroj vyšší produktivity
Autoři indexu z Litevského institutu volného trhu považují regulaci trhu práce za škodlivou. V ekonomice pak podle nich vzniká méně pracovních míst, produktivita práce roste pomaleji, zatímco šedá ekonomika naopak bují více. „Na pružném trhu je snazší vytvářet pracovní místa, zároveň je to klíčový předpoklad pro vznik nových firem,“ uvádějí ve studii Employment Flexibility Index 2018. Flexibilní ekonomika se podle nich také dokáže lépe přizpůsobit hospodářským šokům a technologickým změnám.
Například smlouvy na dobu určitou podle autorů indexu pomáhají firmám vykrýt nečekané změny v poptávce či zastoupit zaměstnance, kteří si vezmou dlouhodobé volno nebo odejdou na nemocenskou, mateřskou či rodičovskou dovolenou. „Zároveň usnadňují vstup na trh práce mladým lidem, protože je to pro firmy motivace, aby se nebály najmout nezkušené zaměstnance,“ argumentují. „Z pohledu zaměstnavatelů je to plus, pro zaměstnance to je prodlužování nejistoty,“ dodává však Janoš z Treximy.
Totéž platí při propouštění. „Čím vyšší náklady to obnáší, tím budou zaměstnavatelé opatrnější při nabírání nových lidí,“ varují autoři indexu.
Nabírat i propouštět zaměstnance je v Česku snazší než ve většině zemí EU, ukazuje index pružnosti.
Český trh práce je čtvrtý nejpružnější v Evropské unii. Ukazuje to průzkum Litevského institutu volného trhu (Lietuvos laisvosios rinkos institutas), který z dat Světové banky sestavil Index pružnosti zaměstnání.Česká republika získala za rok 2018 v tomto indexu hodnoty 80,3 bodu na škále od nuly do sta. První Dánsko – podle autorů nejpružnější stát EU – dosáhlo 96,9 bodu, zatímco poslední Francie 39,4 bodu. Kromě Dánska předběhly Česko v žebříčku ještě Velká Británie a Irsko.
Samotnou pružnost pracovního trhu přitom nelze hodnotit jednoznačně pozitivně nebo negativně. Záleží především na tom, zda se na ni dáváme z pohledu zaměstnavatele, nebo pracovníka.
Pro firmy je pružnost jednoznačně výhodná, protože mohou díky ní snadněji a levněji nabírat nebo propouštět lidi. Zároveň jim umožňuje rychleji reagovat na technologické a ekonomické změny – ať už je to na jedné straně nečekaný růst poptávky po zboží a službách, nebo na druhé straně šok v podobě recese nebo dokonce krize.
Naopak pro zaměstnance je pružnost spíše nežádoucí. Mají totiž menší jistotu, že si danou práci udrží dlouhodobě. Chybí jim také ochrana před nestandardní pracovní dobou, ať už přesčas, nebo například ve svátek. Obvykle to pro ně také znamená nižší příplatky za práci navíc nebo kratší zákonnou dovolenou.
Podle Víta Samka, místopředsedy Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), se však postoj k pružnosti mění v čase. „V okamžiku, kdy panuje vysoká nezaměstnanost a lidé se bojí propouštění, je to pro zaměstnance spíše nevýhoda. Ve chvíli, kdy je to opačně, je pro ně flexibilita naopak pozitivní – teď si často spíš sami hledají jinou práci,“ vysvětluje.
Kratší dovolená a nízké příplatky
Za své čtvrté místo v EU vděčí Česká republika hlavně relativně velké ochotě lidí pracovat přesčas nebo na více úvazků, myslí si Jaromír Janoš, ředitel analytické společnosti Trexima, která český trh práce dlouhodobě sleduje. Podle autorů indexu se český pracovní trh vyznačuje také poměrně benevolentními pravidly, pokud jde o propouštění zaměstnanců a uzavírání smluv na dobu určitou. Tuzemští pracovníci mají relativně kratší dovolenou nebo nízké příplatky za práci přesčas či o víkendu.
„Umístění České republiky je férové, protože na našem trhu práce v podstatě není problém lidi propustit a pak zase najmout,“ míní Samek.
Zástupci Hospodářské komory, kteří nepružnost pracovního trhu v Česku dlouhodobě kritizují jako překážku ekonomického růstu, neměli čas na výsledky průzkumu během několika dnů reagovat.
Index pružnosti zaměstnání vypovídá o tom, jak je v daném státě náročné požadovat práci v nestandardních časech, přijímat nebo propouštět lidi a jaké náklady toto propouštění obnáší. Tvoří jej 12 ukazatelů:
• omezení smluv na dobu určitou
• minimální mzda
• maximální délka zkušební doby
• omezení týdenní pracovní doby
• příplatky za noční směny, práci přesčas, o víkendu nebo ve svátky a omezení této práce
• minimální délka dovolené
• pravidla pro propouštění zaměstnanců (možnost propustit pro nadbytečnost)
• povinnost informovat třetí stranu při propouštění zaměstnanců
• povinnost přeškolit nadbytečného zaměstnance nebo jej přesunout na jinou pozici
• další pravidla v této oblasti
• výpovědní lhůta
• zákonné odstupné
U některých ukazatelů autoři sledovali ještě více dílčích indikátorů.
Index pružnosti zaměstnání v zemích EU v roce 2018:
Země Hodnota indexu
Dánsko 96,9
Velká Británie 83,2
Irsko 82,1
Česko 80,3
Bulharsko 79,6
Malta 77,5
Itálie 74,3
Maďarsko 72,5
Kypr 70,2
Rakousko 69,1
Lotyšsko 68,3
Belgie 68,2
Rumunsko 63,9
Německo 63,5
Španělsko 60,8
Slovensko 60,7
Litva 60,6
Estonsko 59
Švédsko 57,7
Polsko 57,5
Nizozemsko 56,5
Finsko 55,4
Slovinsko 52,9
Chorvatsko 51,2
Řecko 50,6
Portugalsko 45,5
Lucembursko 43,6
Francie 39,4
Zdroj: Lietuvos laisvosios rinkos institutas
Například nejvyšší možná délka pracovního poměru na dobu určitou činí v České republice 108 měsíců. Podle zákoníku práce lze tento typ smlouvy uzavřít nejvýše na tři roky a nelze jej prodloužit více než dvakrát. V Evropské unii stanovuje maximální hranici 20 zemí z 28, český limit je přitom po Estonsku (120 měsíců) druhý nejvyšší.
Podle mluvčí personální agentury Grafton Recruitment Jitky Součkové nyní firmy smlouvu na dobu určitou obvykle na takto dlouhou dobu ani nedávají – protože si v době značného nedostatku zaměstnanců potřebují lidi udržet. „Zhruba v polovině případů je obvyklá doba na rok a po roce prodloužení na dobu neurčitou,“ říká.
„V praxi nenarážíme na to, že by s tím byl problém,“ potvrzuje Samek. Smlouvy na dobu určitou jsou podle něj hojně rozšířené ve firmách a institucích, které závisejí na projektovém financování. „Týká se to hlavně akademické sféry, tedy vysokých škol, výzkumných ústavů,“ upřesňuje.
Česko má také jednu z nejnižších minimálních mezd v EU. Zákonné minimum loni činilo 12 200 korun, což byla ve druhém pololetí 2018 podle Eurostatu po přepočtu na eura sedmá nejnižší částka mezi 22 zeměmi EU, v nichž je minimální mzda uzákoněna. Po převedení na standard kupní síly, tedy jednotku, která zohledňuje rozdílné ceny v jednotlivých zemích, byla česká minimální mzda dokonce pátá nejnižší v Unii.
Za práci v noci nebo o víkendu mají čeští zaměstnanci ze zákona nárok na příplatek ve výši 10 procent průměrného výdělku, za práci přesčas pak na 25 procent navíc. Z dvaceti zemí EU, v nichž za práci přesčas náleží zaměstnancům příplatek, je jeho podíl na průměrné mzdě nižší jen v Itálii (15 procent).
Janoš ovšem připomíná, že zákon stanoví uvedené příplatky jako minimální. „V kolektivním vyjednávání bývají hojně navyšovány. Jsou odvětví, kde jsou za přesčas na 30 procentech a za práci ve svátek na 105 procentech průměrného výdělku,“ upřesňuje.
Zároveň má Česko v rámci Evropské unie nejkratší délku zákonné dovolené. Ta činí 20 pracovních dní, stejné minimum platí ještě v dalších osmi zemích EU.
O to, aby se zákonná dovolená prodloužila na 25 dní, nyní usilují i odbory. ČMKOS argumentuje hlavně tím, že v platové sféře, do které spadají státní zaměstnanci nebo například učitelé, garantuje zákoník pět týdnů dovolené už teď – což je vůči zaměstnancům ve mzdové sféře diskriminující. „Pět neděl je takový slušný evropský standard,“ zdůrazňuje Samek.
Pro firmy naopak podle Radovana Burkoviče, prezidenta Asociace pracovních agentur, přináší delší dovolená více komplikací při zastupování chybějících pracovníků.
Kvůli boji o zaměstnance a nátlaku odborů poskytuje velká část zaměstnavatelů v ČR už teď delší dovolenou než povinné čtyři týdny. „Z šetření, které zpracováváme pro ministerstvo práce a sociálních věcí, plyne, že v 79 procentech kolektivních smluv je dovolená prodloužena oproti té zákonné o týden nebo více,“ uvádí Janoš.
Přehled českého trhu práce v roce 2018:
Kritérium Údaj pro ČR
Omezení smluv na dobu určitou 108 měsíců
Minimální mzda 12 200 Kč měsíčně
Maximální délka zkušební doby 3 měsíce
Omezení pracovní doby 6 dní v týdnu
Minimální příplatek za noční směny 10 % průměrného výdělku
Minimální příplatek za práci přesčas 25 % průměrného výdělku
Minimální příplatek za práci o víkendu 10 % průměrného výdělku
Omezení práce v noci, přesčas nebo ve svátek ne
Minimální délka dovolené 20 dní ročně
Možnost propustit zaměstnance pro nadbytečnost ano
Povinnost informovat třetí stranu při propouštění zaměstnanců ne
Povinnost přeškolit nadbytečného zaměstnance nebo jej přesunout na jinou pozici ne
Výpovědní lhůta 2 měsíce
Zdroj: Lietuvos laisvosios rinkos institutas
Jednooký mezi slepými?
Česko má také podle autorů indexu – ve srovnání se zbytkem EU – volnější pravidla, pokud jde o rozvazování pracovního poměru. Podle Burkoviče je přesto „jednookým mezi slepými“.
„Ať dá výpověď zaměstnavatel nebo zaměstnanec, začíná platit až od následujícího měsíce a s dvouměsíční výpovědní lhůtou,“ připomíná šéf Asociace pracovních agentur.
„Takže chcete se rozejít v lednu, přesto budete spolu až do konce března,“ kritizuje. Pokud podá výpověď zaměstnavatel, tak navíc zaplatí zaměstnanci i za další měsíce, protože ze zákona má zaměstnanec nárok na odstupné. To se liší podle doby, kterou zaměstnanec ve firmě strávil, a podle důvodu výpovědi.
Janošovi přijde současná regulace propouštění v ČR, které s výjimkou zkušební lhůty není možné bez uvedení důvodu, přiměřená. Některé firmy i státní instituce podle něj často zneužívají možnost dát výpověď na základě nadbytečnosti kvůli organizačním změnám, přestože dané změny proběhnou „jen na oko“ – například se přejmenuje pozice nebo mírně změní popis práce. „Soudy o neplatnost výpovědi trvají tak dlouho, že se do nich postižení raději nepouštějí,“ tvrdí.
Pružné jsou i státy mimo EU
V Dánsku, jehož pracovní trh je podle indexu nejpružnější, neplatí například žádná omezení, pokud jde o uzavírání smluv na dobu určitou. V zemi není uzákoněna ani minimální mzda, uvádí litevský institut. V Dánsku není omezena práce v noci, přesčas nebo o víkendu; zaměstnancům za ni přímo ze zákona nenáleží žádné příplatky.
Vysokou pružnost pracovního trhu mají i další významné ekonomiky, které nejsou součástí Evropské unie – především Spojené státy americké, Japonsko, Kanada a Nový Zéland. Ve všech těchto zemích dosahuje index více než 80 bodů.
Například v USA je to 92,4 bodu. Na rozdíl od většiny zemí EU tu není regulováno uzavírání smluv na dobu určitou, neexistuje výpovědní lhůta, zaměstnanci tu nemají ze zákona nárok na dovolenou ani automaticky nedostávají peníze navíc za práci o víkendu a v noci.
Naopak ve Francii, která skončila v rámci EU na opačném konci žebříčku, jsou například zakázané smlouvy na dobu určitou u dlouhodobých úkolů. V jiných případech lze takové smlouvy uzavřít maximálně na 18 měsíců, což je ve srovnání s ČR šestkrát kratší doba.
Francouzská minimální mzda byla ve druhém pololetí 2018 pátá nejvyšší v EU (při porovnání v eurech i po přepočtu podle kupní síly). Zaměstnanci také mají ze zákona nárok minimálně na 30,3 dne dovolené ročně, což je nejvíce v Unii. V Lucembursku, které má v Unii druhou nejnižší pružnost pracovního trhu, například platí čtyřměsíční výpovědní lhůta. Smlouvu na dobu neurčitou tu může mít zaměstnanec uzavřenou nanejvýš dva roky. Zároveň tamním zaměstnancům náleží nejvyšší minimální mzda v EU – ve druhé polovině loňského roku dosahovala 1999 eur, zatímco v Česku po přepočtu jen 469 eur.
Zdroj vyšší produktivity
Autoři indexu z Litevského institutu volného trhu považují regulaci trhu práce za škodlivou. V ekonomice pak podle nich vzniká méně pracovních míst, produktivita práce roste pomaleji, zatímco šedá ekonomika naopak bují více. „Na pružném trhu je snazší vytvářet pracovní místa, zároveň je to klíčový předpoklad pro vznik nových firem,“ uvádějí ve studii Employment Flexibility Index 2018. Flexibilní ekonomika se podle nich také dokáže lépe přizpůsobit hospodářským šokům a technologickým změnám.
Například smlouvy na dobu určitou podle autorů indexu pomáhají firmám vykrýt nečekané změny v poptávce či zastoupit zaměstnance, kteří si vezmou dlouhodobé volno nebo odejdou na nemocenskou, mateřskou či rodičovskou dovolenou. „Zároveň usnadňují vstup na trh práce mladým lidem, protože je to pro firmy motivace, aby se nebály najmout nezkušené zaměstnance,“ argumentují. „Z pohledu zaměstnavatelů je to plus, pro zaměstnance to je prodlužování nejistoty,“ dodává však Janoš z Treximy.
Totéž platí při propouštění. „Čím vyšší náklady to obnáší, tím budou zaměstnavatelé opatrnější při nabírání nových lidí,“ varují autoři indexu.
