Média o nás rok 2019

Média o nás rok 2018 - 2017 - 2016 - 2015 - 2014 - 2013 - 2012 - 2011 - 2010 a starší.

Deník N, 30. října 2019 12:09

Všimli jsme si toho jen na internetu. Firmy neberou vážně lhůtu Maláčové na shodu o minimální mzdě.

Ani dva měsíce před koncem roku firmy v Česku netuší, jak se jim zvýší mzdové náklady. Vláda a sociální partneři se totiž stále ještě neshodli na tom, kolik by v příštím roce měla činit minimální mzda.

Zaměstnavatelé a odboráři přitom mají podle ministryně práce a sociálních věcí poslední dva dny na to, aby přišli s nějakým společným návrhem. Pokud se jim to nepovede, chce Maláčová navrhnout na vládě zvýšení minimální mzdy na 14 700 korun. Oznámila to na Twitteru.
Sociální partneři nedošli ke kompromisu ani během pondělního jednání. „Podle mých očekávání jsme shodu nenašli, tudíž je to na rozhodnutí vlády,“ shrnuje předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Zástupci odborů prosazují, aby se hrubá minimální mzda zvýšila o 1650 korun na 15 tisíc korun měsíčně, zatímco Svaz průmyslu a dopravy ji chce zvýšit jen o 700 korun na 14 050 korun za měsíc.
Svaz ve svém výpočtu vychází ze vzorečku, podle něhož by měla minimální mzda vždy činit 44 procent průměrné mzdy z předchozího roku. Aby se minimální mzda počítala podle jasně daného vzorce, prosazuje dlouhodobě. „Aby to nebylo každý rok politické rozhodnutí, na které čekáme do poslední chvíle,“ říká mluvčí svazu Eva Veličková.
Termín Maláčové přitom svaz vážně nebere a počítá s tím, že o minimální mzdě bude jednat dál příští měsíc, například na setkání tripartity 18. listopadu. „Žádné oficiální stanovisko jsme od paní ministryně nedostali. Všimli jsme si toho jen na internetu, kam to napsala,“ tvrdí Veličková.
Podle mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Barbary Hanousek Eckhardové ale „deadline“ platí. „Dva měsíce do konce roku by vláda měla rozhodnout i kvůli pracovnímu trhu a zaměstnavatelům. Kvůli stabilitě a předvídatelnosti,“ sdělila Deníku N. S rozuzlením problému na vládě počítají i odbory. Shodne-li se vláda na částce navrhované Maláčovou, bude podle Středuly na politicích, aby lidem vysvětlili, proč má Česko nižší minimální mzdu než jiné země v Evropě.

S minimální mzdou rostou i ostatní výdělky

Podle expertů oslovených Deníkem N se ale v Česku dají najít firmy, které mají problém už se současnou minimální mzdou. Například ekonom společnosti Akcenta Miroslav Novák zmiňuje podniky ve dřevozpracujícím, oděvním, kožedělném nebo obuvním průmyslu. „Tedy v odvětvích s nízkou přidanou hodnotou, a tím pádem i nižší produktivitou práce, která jsou vysoce citlivá na růst mzdových nákladů,“ shrnuje. „Stejně tak však můžeme v České republice najít firmy, jež by bez problémů ustály i navýšení minimální mzdy v řádu desítek procent a kde za minimální mzdu téměř nikdo nepracuje,“ dodává ovšem.
Že si některé podniky další růst minimální mzdy už teď nemohou dovolit, si myslí i prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič. Firmy totiž podle něj následně musí přidávat všem, nejen zhruba třem procentům nejhůře placených českých zaměstnanců, na které se zákonné minimum vztahuje. „Není to jen o minimální mzdě, ale o zaručených mzdách, které stoupají v závislosti na minimální mzdě také a momentálně se pohybují od 13 350 korun do 26 700 korun,“ vysvětluje s tím, že firmy tak budou muset zvyšovat mzdy plošně.
Ekonom Jiří Šteg v tom, že mzdy vzrostou prakticky všem, vidí naopak pozitivum. Podle něj se tak zvýší i celková poptávka v Česku, což podpoří další hospodářský růst. Šteg považuje společensky nebezpečné, nachází-li se minimální mzda pod 60 procenty mediánu mezd. Tedy hodnoty ukazující, kolik by si vydělal prostřední zaměstnanec, pokud bychom je všechny srovnali do pomyslné řady podle výdělků. „Firma, která si nemůže dovolit vyplácet takovou mzdu, nemá tak jako tak žádnou tržní perspektivu,“ myslí si ekonom.

Zaručená mzda

Jedná se o český „vynález“, jenž se využívá od roku 2007. V podstatě jde o částku, na kterou mají nárok všichni zaměstnanci s výjimkou těch, kteří pracují v platové sféře, a osob, na něž se vztahuje kolektivní smlouva.
Zaručená mzda se odvíjí od minimální mzdy a je odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti dané práce do osmi stupňů. Kolika zaměstnanců v Česku se týká, však není známo, neexistují k tomu žádná data. „Jestliže k tomu nemáme statistiku, neumíme ani vyhodnotit dopad zaručené mzdy na ekonomiku,“ zdůraznila loni v rozhovoru pro Deník N ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.

Hrozba pro lidi s nízkou kvalifikací

Růst minimální mzdy může podle základní ekonomické teorie způsobit vyšší nezaměstnanost, v učebnicích před tím varují například český profesor a bývalý člen Bankovní rady České národní banky Robert Holman nebo profesor z amerického Harvardu Greg Mankiw.
Podle informací Deníku N přitom někteří dodavatelé v automobilovém průmyslu v posledních měsících už omezili nábor, nebo dokonce začali řešit propouštění. Důvodem je hlavně obava ze zpomalení ekonomiky a poklesu zakázek od zahraničních odběratelů. Pokud poroste minimální a s ní i zaručená mzda, může podle Burkoviče tento vývoj pokračovat. „Zpomalení vidíme už od jara 2019 zejména v automobilovém průmyslu. Buď nenabírají nové kmenové zaměstnance, nebo dokonce ukončují agenturní zaměstnance, kteří jsou propouštěni mezi prvními,“ uvádí. „Rovněž jsme narazili napříč obory a napříč republikou na zakázky, které zahraniční firmy odřekly a české firmy kvůli tomu plánované nábory lidí vůbec nerozjely,“ dodává.
Před podobným rizikem varuje i ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Jestliže dojde k ochlazení ekonomiky a firmám vypadnou zakázky, zbaví se podle ní lidí s minimální kvalifikací. „Ti jsou bohužel z pohledu firmy snadno nahraditelní, zatímco jejich kvalifikované kolegy si podniky snaží udržet i za cenu finančních ztrát,“ zdůvodňuje.
Střízlivěji se na možné ochlazení české ekonomiky dívá ekonom Šteg. „Očekávat zpomalení je zálibou mnoha ekonomů, ale mzdy zdaleka nejsou největším problémem našeho hospodářství,“ tvrdí. V případě, že dojde v automobilovém průmyslu k nějakému propouštění, nebude to podle něj kvůli růstu minimální mzdy, ale spíše za to budou moct strukturální změny spojené s pokračující automatizací a nástupem elektromobilů.

Část ekonomů varuje před zdražováním

Při dlouhodobém růstu minimální mzdy podle Horské řada firem řeší problém, jak stejně rychle zvyšovat produktivitu nekvalifikovaných zaměstnanců, kteří toto minimum pobírají. „Zapracování trvá déle a často ani není cesta, jak zvýšit jejich odbornost. Na růst minimální mzdy tak doplácí kvalifikovanější zaměstnanci, kteří musí zvyšovat svou efektivnost a rozdělit se o svůj příspěvek s ostatními,“ myslí si ekonomka.
Ekonomka Raiffeisenbank zároveň kritizuje, že zvláště firmám závislým na „levné práci“ ukrajuje prudký růst mezd peníze, které by měly investovat do modernizace. „Skokové zvyšování mzdy nedá těmto firmám šanci a čas se proinvestovat k produktivnější výrobě,“ varuje. Podle Štega ale odvětví postavená na „podbízení se levnou pracovní silou“ stejně nemají zářivou budoucnost a ideálně bychom se jich měli zbavit nebo je zmechanizovat či zrobotizovat.
Kromě dalšího omezování náboru poznají běžní spotřebitelé růst minimální a zaručené mzdy i v pokračujícím zdražováním, varují někteří ekonomové. „Už nyní vidíme stoupající ceny skoro všeho. Hlavně zboží a služeb závislých na lidské práci, typicky pohostinství. Stačí se podívat například na ceny běžných obědových menu, většinou jsou už přes stokorunu, bývaly kolem osmdesáti,“ upozorňuje například Burkovič. Stejně tak podle Horské zdražují různé pomocné práce. „Opravit chodník, pomoct s něčím v bytě nebo například úklid už dávno nejsou dostupné služby za pár drobných,“ doplňuje.

Současný stav stále hraje do karet zaměstnancům

Podle Nováka z Akcenty je ale růst výdělků vzhledem k hospodářskému růstu, vyčerpanému trhu práce a nízké nezaměstnanosti pochopitelný. „Důležité je si uvědomit, že současná hospodářská situace i přes zpomalení ekonomiky nahrává v pomyslném mzdovém souboji mezi zaměstnanci a zaměstnavateli zaměstnancům. Výraznější hospodářské zpomalení to zase může obrátit ve prospěch zaměstnavatelů, jako tomu bylo v letech 2010 až 2013,“ dodává Novák.
Argumentem pro růst zákonného minima je podle něj i fakt, že v letech 2006 až 2014 minimální mzda vůbec nerostla. Naopak v posledních šesti letech se v České republice zvyšovala minimální mzda každoročně a z osmi tisíc korun v srpnu 2013 už vzrostla o 67 procent. Pro srovnání, průměrná hrubá měsíční mzda mezi lety 2013 až 2018 stoupla o 27 procent.
V žebříčku Eurostatu 22 zemí EU s minimální mzdou stanovenou zákonem zaujímá Česko spodní místo. Při srovnání minima přepočteného na standard kupní síly (ten zohledňuje rozdílné ceny v jednotlivých zemích) je tuzemská minimální mzda čtvrtá nejnižší v Evropské unii. Vyšší minimum mají aktuálně i Slováci, Maďaři, Poláci, Chorvati či Litevci. Porovnáme-li absolutní částku v eurech, nachází se Česko na šestém místě od konce.
Samotná minimální mzda je důležitá například proto, aby část populace dlouhodobě nezávisela na státu a jeho dávkách. „Chceme-li ve společnosti zachovat sociální smír, měla by jakákoliv práce zajistit člověku slušný výdělek a živobytí. Nikdo, kdo pracuje, by se neměl dostat do finanční a životní nouze, žít na hranici chudoby,“ myslí si ekonomka Horská. Podobný názor zastává Šteg. „Pro stát je nežádoucí, aby se přibližně desetina jeho obyvatelstva pohybovala na hraně chudoby, nehledě na to, že tento fakt je sám o sobě ostudný,“ zdůrazňuje.


•   Diskuze   •   Odkaz   •


TV Seznam, Štrunc!, Praha, úterý 15. října 2019

Česko staví cizinci. Je tu až 300 tisíc ilegálů, některým jde o život, říká Burkovič




Bez agenturních zaměstnanců se tuzemská ekonomika neobejde. Aktuálně jich v Česku pracuje až čtvrt milionu denně. Podle prezidenta Asociace pracovních agentur Radovana Burkoviče se ale toto číslo týká jen legálních zaměstnanců. Dalších až 300 tisíc lidí si tu dle jeho odhadu vydělává mimo zákon. Burkovič tvrdí, že sem přes různé finty jezdí hlavně Ukrajinci. Často si třeba vyřídí pracovní povolení v Polsku nebo přijedou jako turisti. Dnešní host Pavla Štrunce se setkal i s tím, že firmy nelegální zahraniční zaměstnance „ukrývají“ uvnitř svých skladů a nenechávají je vyjít ven, kde by mohli čelit problémům. Proč se státu nedaří řešit problematiku agenturních zaměstnanců? A jakou roli v dovážení cizinců za prací hraje mafie?

•   Diskuze   

iDnes.cz > Ekonomika, 27. března 2019

Nelegálních zaměstnanců z ciziny přibývá, firmy riskují pokuty


Zaměstnaných cizinců v Česku přibývá, včetně „nelegálů“. Získat legální zaměstnance z­ ciziny totiž přijde poměrně draho, navíc je obvykle přitáhnou velké firmy. Malé firmě do padesáti zaměstnanců tak nezbývá než kontaktovat nelegální agenturu, aspoň pokud nechce přijít kvůli chybějícím lidem o zakázky.

Tento postup bývá levnější, ale často je za hranicí zákona. Státní úřad inspekce práce loni při 8 ­338 kontrolách zaměřených na nelegální práce odhalil 3.595 nelegálně pracujících cizinců, což je skoro dvakrát více než rok předtím. Udělil za to firmám pokuty ve výši 144 milionů korun. Legálně zaměstnaných cizinců v ­Česku přitom bylo loni rekordních 568 tisíc. Ekonomika po pracovní síle hladoví a úřady práce evidují nabídku více než 300 tisíc volných míst. Ne všechna ale ve skutečnosti zejí prázdnotou.

Počty a skladba cizinců pracujících v Česku mezi lety 2012-2018.

„Vláda udělala neprůchodný systém, který neumožňuje cizincům, aby tu mohli pracovat a ­odvádět pojistné. Trh si ale cestu najde,“ říká Radovan Burkovič, prezident Asociace pracovních agentur, která sdružuje spíše ty menší. Firmy se pod tlakem pouštějí do riskantních způsobů, jak lidi obstarat z ciziny. Od roku 2016 je podle Státního úřadu inspekce práce patrný nárůst počtu odhalených nelegálně pracujících cizinců, zejména osob ukrajinské státní příslušnosti.

„Nelegálního zaměstnávání se dopouštějí nejčastěji malí zaměstnavatelé nebo podnikající fyzické osoby bez zaměstnanců,“ říká mluvčí úřadu Richard Kolibač. Inspektoři obvykle nelegály odhalí ve stavebnictví, zpracovatelském průmyslu, ubytování, stravování a pohostinství.

Ukrajinci na služební cestě

Malé firmy si zahraniční pracovníky přes legální agentury nemohou dovolit, takže podstupují riziko pokuty. Způsobů, jak přivézt cizince a ušetřit, je přitom několik.

„Často se setkáváme se zneužíváním institutu vysílání pracovníků a jejich přidělováním dalším firmám,“ uvádí Kolibač. Ukrajinec s polským vízem zaměstnaný u polské firmy nemůže být půl roku na služebce u zcela jiné firmy v Česku. Loni za to inspektoři práce udělili pokutu 3,5 milionu firmě montující elektronická zařízení, která touto formou využívala čtyřicet Ukrajinců.

Stále častěji se pak podle Kolibače vyskytují pseudoagentury, levně založená „eseróčka“, kterým chybí agenturní licence a nemusejí se obtěžovat se složením půlmilionové kauce. Firma cizince s legálním pobytem i s povolením k práci nabízí formou smlouvy o dílo nebo jiné obchodní smlouvy. „Konečný odběratel zaměstnanců si legálnost agentury často ani neověřuje v seznamu na webu. Vyjde to najevo, až když dojde ke kontrole z inspektorátu,“ tvrdí Denis Kašicyn, právník, který se zabývá problémem nelegálního zaměstnávání.

„Rozepíšou výdělek na více osob, příbuzných,“ vysvětluje Martin Jánský, provozní ředitel personální agentury Manpower. „Konečnému odběrateli tak nabídnou pracovníka o desítky korun na hodinu levněji, ale samy přitom udrží vyšší marži než legální agentura,“ dodává.Pseudoagentura si náklady snižuje například tím, že na pracovníky platí část mzdy formou cestovních diet bez odvodů, jako kdyby každý den namísto výkonu práce cestovali. A zatímco regulérní agentury nemohou využívat dohody o provedení práce, pseudoagentury skrze ně dokážou ušetřit na pojištění, které se z odměny do 10 tisíc Kč měsíčně neplatí.

Podle Kašicyna zahraniční pracovníci často ani netuší, že je něco špatně. „Podepíší pseudoagentuře plnou moc a ta za ně jedná. Důvěřují jí, protože jim přece už obstarala víza. Dopadne to tak, že při odhalení stát cizince vyhostí, protože porušili zákon o zaměstnanosti, a zakáže jim vstup na území EU,“ říká Kašicyn. Odhaduje, že denně je z Česka vyhoštěno několik desítek osob.

Cizinci zachraňují práci

Velké firmy si zpravidla cizince přes legální agenturu mohou dovolit zaplatit. Vyjdou ovšem dráž než čeští zaměstnanci. „Musejí dostat stejnou mzdu a­ pracovní podmínky jako tuzemští pracovníci, firma platí za nábor, dovoz, často i ubytování,“ počítá Jánský. Bez dražších cizinců by podle něj klientská firma mohla přijít o zakázky, takže cizinci tu vlastně pomáhají zachovat pracovní místa.

Díky přednostním režimům, na které dohlíží hospodářská komora a Svaz průmyslu, mají větší strategické firmy také možnost dovézt určité množství lidí v rámci přednostního režimu. Ten se od roku 2016 začal uplatňovat na ukrajinské pracovníky a později také na Mongoly, Filipínce a loni i na Srby a vysoce kvalifikované Indy. Tímto způsobem dorazí jen asi 25 tisíc cizinců ročně. Aktuálně leží na vládě návrh ministerstva zahraničí na navýšení roční kvóty z Ukrajiny z dnešních 19 600 na 40 tisíc žádostí.


•   Diskuze   •   Odkaz   •


Deník N, 24. ledna 2019 6:11

Nabírat i propouštět zaměstnance je v Česku snazší než ve většině zemí EU, ukazuje index pružnosti.

Český trh práce je čtvrtý nejpružnější v Evropské unii. Ukazuje to průzkum Litevského institutu volného trhu (Lietuvos laisvosios rinkos institutas), který z dat Světové banky sestavil Index pružnosti zaměstnání.

Česká republika získala za rok 2018 v tomto indexu hodnoty 80,3 bodu na škále od nuly do sta. První Dánsko – podle autorů nejpružnější stát EU – dosáhlo 96,9 bodu, zatímco poslední Francie 39,4 bodu. Kromě Dánska předběhly Česko v žebříčku ještě Velká Británie a Irsko.
Samotnou pružnost pracovního trhu přitom nelze hodnotit jednoznačně pozitivně nebo negativně. Záleží především na tom, zda se na ni dáváme z pohledu zaměstnavatele, nebo pracovníka.
Pro firmy je pružnost jednoznačně výhodná, protože mohou díky ní snadněji a levněji nabírat nebo propouštět lidi. Zároveň jim umožňuje rychleji reagovat na technologické a ekonomické změny – ať už je to na jedné straně nečekaný růst poptávky po zboží a službách, nebo na druhé straně šok v podobě recese nebo dokonce krize.
Naopak pro zaměstnance je pružnost spíše nežádoucí. Mají totiž menší jistotu, že si danou práci udrží dlouhodobě. Chybí jim také ochrana před nestandardní pracovní dobou, ať už přesčas, nebo například ve svátek. Obvykle to pro ně také znamená nižší příplatky za práci navíc nebo kratší zákonnou dovolenou.
Podle Víta Samka, místopředsedy Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), se však postoj k pružnosti mění v čase. „V okamžiku, kdy panuje vysoká nezaměstnanost a lidé se bojí propouštění, je to pro zaměstnance spíše nevýhoda. Ve chvíli, kdy je to opačně, je pro ně flexibilita naopak pozitivní – teď si často spíš sami hledají jinou práci,“ vysvětluje.

Kratší dovolená a nízké příplatky

Za své čtvrté místo v EU vděčí Česká republika hlavně relativně velké ochotě lidí pracovat přesčas nebo na více úvazků, myslí si Jaromír Janoš, ředitel analytické společnosti Trexima, která český trh práce dlouhodobě sleduje. Podle autorů indexu se český pracovní trh vyznačuje také poměrně benevolentními pravidly, pokud jde o propouštění zaměstnanců a uzavírání smluv na dobu určitou. Tuzemští pracovníci mají relativně kratší dovolenou nebo nízké příplatky za práci přesčas či o víkendu.
„Umístění České republiky je férové, protože na našem trhu práce v podstatě není problém lidi propustit a pak zase najmout,“ míní Samek.
Zástupci Hospodářské komory, kteří nepružnost pracovního trhu v Česku dlouhodobě kritizují jako překážku ekonomického růstu, neměli čas na výsledky průzkumu během několika dnů reagovat.

Index pružnosti zaměstnání vypovídá o tom, jak je v daném státě náročné požadovat práci v nestandardních časech, přijímat nebo propouštět lidi a jaké náklady toto propouštění obnáší. Tvoří jej 12 ukazatelů:

• omezení smluv na dobu určitou
• minimální mzda
• maximální délka zkušební doby
• omezení týdenní pracovní doby
• příplatky za noční směny, práci přesčas, o víkendu nebo ve svátky a omezení této práce
• minimální délka dovolené
• pravidla pro propouštění zaměstnanců (možnost propustit pro nadbytečnost)
• povinnost informovat třetí stranu při propouštění zaměstnanců
• povinnost přeškolit nadbytečného zaměstnance nebo jej přesunout na jinou pozici
• další pravidla v této oblasti
• výpovědní lhůta
• zákonné odstupné
U některých ukazatelů autoři sledovali ještě více dílčích indikátorů.

Index pružnosti zaměstnání v zemích EU v roce 2018:

Země Hodnota indexu
Dánsko 96,9
Velká Británie 83,2
Irsko 82,1
Česko 80,3
Bulharsko 79,6
Malta 77,5
Itálie 74,3
Maďarsko 72,5
Kypr 70,2
Rakousko 69,1
Lotyšsko 68,3
Belgie 68,2
Rumunsko 63,9
Německo 63,5
Španělsko 60,8
Slovensko 60,7
Litva 60,6
Estonsko 59
Švédsko 57,7
Polsko 57,5
Nizozemsko 56,5
Finsko 55,4
Slovinsko 52,9
Chorvatsko 51,2
Řecko 50,6
Portugalsko 45,5
Lucembursko 43,6
Francie 39,4
Zdroj: Lietuvos laisvosios rinkos institutas

Například nejvyšší možná délka pracovního poměru na dobu určitou činí v České republice 108 měsíců. Podle zákoníku práce lze tento typ smlouvy uzavřít nejvýše na tři roky a nelze jej prodloužit více než dvakrát. V Evropské unii stanovuje maximální hranici 20 zemí z 28, český limit je přitom po Estonsku (120 měsíců) druhý nejvyšší.
Podle mluvčí personální agentury Grafton Recruitment Jitky Součkové nyní firmy smlouvu na dobu určitou obvykle na takto dlouhou dobu ani nedávají – protože si v době značného nedostatku zaměstnanců potřebují lidi udržet. „Zhruba v polovině případů je obvyklá doba na rok a po roce prodloužení na dobu neurčitou,“ říká.
„V praxi nenarážíme na to, že by s tím byl problém,“ potvrzuje Samek. Smlouvy na dobu určitou jsou podle něj hojně rozšířené ve firmách a institucích, které závisejí na projektovém financování. „Týká se to hlavně akademické sféry, tedy vysokých škol, výzkumných ústavů,“ upřesňuje.
Česko má také jednu z nejnižších minimálních mezd v EU. Zákonné minimum loni činilo 12 200 korun, což byla ve druhém pololetí 2018 podle Eurostatu po přepočtu na eura sedmá nejnižší částka mezi 22 zeměmi EU, v nichž je minimální mzda uzákoněna. Po převedení na standard kupní síly, tedy jednotku, která zohledňuje rozdílné ceny v jednotlivých zemích, byla česká minimální mzda dokonce pátá nejnižší v Unii.
Za práci v noci nebo o víkendu mají čeští zaměstnanci ze zákona nárok na příplatek ve výši 10 procent průměrného výdělku, za práci přesčas pak na 25 procent navíc. Z dvaceti zemí EU, v nichž za práci přesčas náleží zaměstnancům příplatek, je jeho podíl na průměrné mzdě nižší jen v Itálii (15 procent).
Janoš ovšem připomíná, že zákon stanoví uvedené příplatky jako minimální. „V kolektivním vyjednávání bývají hojně navyšovány. Jsou odvětví, kde jsou za přesčas na 30 procentech a za práci ve svátek na 105 procentech průměrného výdělku,“ upřesňuje.
Zároveň má Česko v rámci Evropské unie nejkratší délku zákonné dovolené. Ta činí 20 pracovních dní, stejné minimum platí ještě v dalších osmi zemích EU.
O to, aby se zákonná dovolená prodloužila na 25 dní, nyní usilují i odbory. ČMKOS argumentuje hlavně tím, že v platové sféře, do které spadají státní zaměstnanci nebo například učitelé, garantuje zákoník pět týdnů dovolené už teď – což je vůči zaměstnancům ve mzdové sféře diskriminující. „Pět neděl je takový slušný evropský standard,“ zdůrazňuje Samek.
Pro firmy naopak podle Radovana Burkoviče, prezidenta Asociace pracovních agentur, přináší delší dovolená více komplikací při zastupování chybějících pracovníků.
Kvůli boji o zaměstnance a nátlaku odborů poskytuje velká část zaměstnavatelů v ČR už teď delší dovolenou než povinné čtyři týdny. „Z šetření, které zpracováváme pro ministerstvo práce a sociálních věcí, plyne, že v 79 procentech kolektivních smluv je dovolená prodloužena oproti té zákonné o týden nebo více,“ uvádí Janoš.

Přehled českého trhu práce v roce 2018:

Kritérium Údaj pro ČR
Omezení smluv na dobu určitou 108 měsíců
Minimální mzda 12 200 Kč měsíčně
Maximální délka zkušební doby 3 měsíce
Omezení pracovní doby 6 dní v týdnu
Minimální příplatek za noční směny 10 % průměrného výdělku
Minimální příplatek za práci přesčas 25 % průměrného výdělku
Minimální příplatek za práci o víkendu 10 % průměrného výdělku
Omezení práce v noci, přesčas nebo ve svátek ne
Minimální délka dovolené 20 dní ročně
Možnost propustit zaměstnance pro nadbytečnost ano
Povinnost informovat třetí stranu při propouštění zaměstnanců ne
Povinnost přeškolit nadbytečného zaměstnance nebo jej přesunout na jinou pozici ne
Výpovědní lhůta 2 měsíce
Zdroj: Lietuvos laisvosios rinkos institutas

Jednooký mezi slepými?

Česko má také podle autorů indexu – ve srovnání se zbytkem EU – volnější pravidla, pokud jde o rozvazování pracovního poměru. Podle Burkoviče je přesto „jednookým mezi slepými“.
„Ať dá výpověď zaměstnavatel nebo zaměstnanec, začíná platit až od následujícího měsíce a s dvouměsíční výpovědní lhůtou,“ připomíná šéf Asociace pracovních agentur.
„Takže chcete se rozejít v lednu, přesto budete spolu až do konce března,“ kritizuje. Pokud podá výpověď zaměstnavatel, tak navíc zaplatí zaměstnanci i za další měsíce, protože ze zákona má zaměstnanec nárok na odstupné. To se liší podle doby, kterou zaměstnanec ve firmě strávil, a podle důvodu výpovědi.
Janošovi přijde současná regulace propouštění v ČR, které s výjimkou zkušební lhůty není možné bez uvedení důvodu, přiměřená. Některé firmy i státní instituce podle něj často zneužívají možnost dát výpověď na základě nadbytečnosti kvůli organizačním změnám, přestože dané změny proběhnou „jen na oko“ – například se přejmenuje pozice nebo mírně změní popis práce. „Soudy o neplatnost výpovědi trvají tak dlouho, že se do nich postižení raději nepouštějí,“ tvrdí.

Pružné jsou i státy mimo EU

V Dánsku, jehož pracovní trh je podle indexu nejpružnější, neplatí například žádná omezení, pokud jde o uzavírání smluv na dobu určitou. V zemi není uzákoněna ani minimální mzda, uvádí litevský institut. V Dánsku není omezena práce v noci, přesčas nebo o víkendu; zaměstnancům za ni přímo ze zákona nenáleží žádné příplatky.
Vysokou pružnost pracovního trhu mají i další významné ekonomiky, které nejsou součástí Evropské unie – především Spojené státy americké, Japonsko, Kanada a Nový Zéland. Ve všech těchto zemích dosahuje index více než 80 bodů.
Například v USA je to 92,4 bodu. Na rozdíl od většiny zemí EU tu není regulováno uzavírání smluv na dobu určitou, neexistuje výpovědní lhůta, zaměstnanci tu nemají ze zákona nárok na dovolenou ani automaticky nedostávají peníze navíc za práci o víkendu a v noci.
Naopak ve Francii, která skončila v rámci EU na opačném konci žebříčku, jsou například zakázané smlouvy na dobu určitou u dlouhodobých úkolů. V jiných případech lze takové smlouvy uzavřít maximálně na 18 měsíců, což je ve srovnání s ČR šestkrát kratší doba.
Francouzská minimální mzda byla ve druhém pololetí 2018 pátá nejvyšší v EU (při porovnání v eurech i po přepočtu podle kupní síly). Zaměstnanci také mají ze zákona nárok minimálně na 30,3 dne dovolené ročně, což je nejvíce v Unii. V Lucembursku, které má v Unii druhou nejnižší pružnost pracovního trhu, například platí čtyřměsíční výpovědní lhůta. Smlouvu na dobu neurčitou tu může mít zaměstnanec uzavřenou nanejvýš dva roky. Zároveň tamním zaměstnancům náleží nejvyšší minimální mzda v EU – ve druhé polovině loňského roku dosahovala 1999 eur, zatímco v Česku po přepočtu jen 469 eur.

Zdroj vyšší produktivity

Autoři indexu z Litevského institutu volného trhu považují regulaci trhu práce za škodlivou. V ekonomice pak podle nich vzniká méně pracovních míst, produktivita práce roste pomaleji, zatímco šedá ekonomika naopak bují více. „Na pružném trhu je snazší vytvářet pracovní místa, zároveň je to klíčový předpoklad pro vznik nových firem,“ uvádějí ve studii Employment Flexibility Index 2018. Flexibilní ekonomika se podle nich také dokáže lépe přizpůsobit hospodářským šokům a technologickým změnám.
Například smlouvy na dobu určitou podle autorů indexu pomáhají firmám vykrýt nečekané změny v poptávce či zastoupit zaměstnance, kteří si vezmou dlouhodobé volno nebo odejdou na nemocenskou, mateřskou či rodičovskou dovolenou. „Zároveň usnadňují vstup na trh práce mladým lidem, protože je to pro firmy motivace, aby se nebály najmout nezkušené zaměstnance,“ argumentují. „Z pohledu zaměstnavatelů je to plus, pro zaměstnance to je prodlužování nejistoty,“ dodává však Janoš z Treximy.
Totéž platí při propouštění. „Čím vyšší náklady to obnáší, tím budou zaměstnavatelé opatrnější při nabírání nových lidí,“ varují autoři indexu.


•   Diskuze   •   Odkaz   •